ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

obvinění“ dle čl. 6 odst. 1 EÚLP, právní řád musí zaručit soudní přezkum takového rozhodnutí. 61, 62 Domnívám se, že některé zvláštní postupy by pro řízení o stížnosti proti uložení pořádkové pokuty měly být v zákonné úpravě stanoveny. Pakliže trestní řád vychází z toho, že nalézací řízení v této věci fakticky neexistuje a případný přezkum uložení pořádkové pokuty a zejména její výše by měl probíhat až v řízení o stížnosti, slušelo by se upravit alespoň některá základní pravidla tohoto řízení. Za ně považuji zejména stanovení kritérií pro přezkum výše pořádkové pokuty (např. jako je tomu ve správním řízení, kdy pořádková pokuta nesmí být v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení – srov. již odkazovaný § 62 odst. 3 SpŘ) a způsobů roz hodnutí o stížnosti, přičemž by mělo být zejména stanoveno, že pořádkovou pokutu lze na základě určitých (demonstrativně stanovených) kritérií snížit nebo prominout. 19.5.4 Absence judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu Řešení výše zmíněných problémů, které souvisí s nepříliš kvalitní úpravou trestní ho řádu, by do jisté míry mohla usnadnit judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu, avšak tyto soudy přezkoumávají rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty spíše výji mečně a jejich judikatura tak v těchto věcech schází. Samozřejmě vyjma judikatury, když tyto soudy samy ukládají pořádkovou pokutu konkrétním osobám, což zpravidla nebývá příliš časté. V judikatuře Nejvyššího soudu lze nalézt nemnoho rozhodnutí, která se týkají přezkumu rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, jelikož proti takovému rozhodnutí nelze brojit dovoláním a stížnost pro porušení zákona nepřipadá v úvahu, pokud je napadána výhradně nepřiměřenost výše pořádkové pokuty. 63 61 K tomu podrobněji srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 15/04 (45/2005 Sb., N 180/35 SbNU 391), na základě kterého bylo zrušeno v té době platné a účinné ustanovení § 146 odst. 2 TrŘ. K odkazovanému nálezu podrobněji srov. např. ZEZULOVÁ, Jana, RŮŽIČKA, Miroslav. Problematika pořádkových pokut ukládaných v trestním řízení v rozhodnutích (judikatuře) Ústavního soudu. Trestněprávní revue . Praha: C. H. Beck, 2005, roč. IV, č. 10, s. 267–273. 62 Taktéž srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. IV. ÚS 403/03 (N 9/40 SbNU 75). 63 K tomu lze odkázat na argumentaci Nejvyššího soudu: „ Za situace, kdy stížností pro porušení zákona lze napadnout výrok o trestu podle § 266 odst. 2 TrŘ jen v případech jeho zřejmé nepřiměřenosti ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, poměrům pachatele či účelu trestu, považuje Nejvyšší soud za možné podat stížnost pro porušení zákona proti výroku o uložení pořádkové pokuty z důvodu její nepřiměřené výše pouze tehdy, pokud intenzita porušení zákona bude vyšší, než je intenzita předpokládaná v ustanovení § 266 odst. 2 TrŘ ve vztahu k výroku o trestu. Tato podmínka může být podle názoru Nejvyššího soudu splněna pouze tehdy, jestliže byla překročena sazba pořádkové pokuty stanovená trestním řádem. S využitím logického argumentu a fortiori lze dospět k závěru, že pokud je přípustnost stížnosti pro porušení zákona omezena v případě výroku o trestu na případy jeho zřejmé nepřiměřenosti, je tím spíše nutno takovými kritérii omezit možnost podání stížnosti pro porušení zákona v případě uložení pořádkové pokuty, která je svou povahou podstatně mírnější sankcí než trest. “ [Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 4 Tz 116/2003 (uveřejněné v Souboru rozhodnutí NS, roč. 2004, sv. 26, pod č. T 637).]

248