ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

ho lze do určité míry vysvětlit dočasnou povahou zajištění pro důkazní účely, neboť jednou důvod zajištění pomine. Omezení vlastnického práva však může trvat poměrně dlouho, stejně tak dlouho, jak může trvat přípravné řízení. Druhým problematickým aspektem je možnost orgánu činného v trestním řízení změnit důvod zajištění z důkazního účelu na zajištění pro účely zabrání věci, a to bez formalizovaného rozhodnutí (viz § 77b odst. 3 trestního řádu). Trestní řád ani nevyžaduje, aby osoba byla o takové změně informována. Může se proto stát, že se osoba, které věc byla zajištěna, až z rozsudku dozví, že její věc byla zabrána. Je to možné s ohledem na to, že o zabrání věci může soud rozhodnout v hlavním líčení na základě návrhu státního zástupce (§ 178, 230 odst. 3, § 239 odst. 1 trestního řádu), který však může být učiněn i později než v obžalobě, i např. v rámci závěrečné řeči. Teprve výrokem rozsudku by se osoba, jejíž věc byla zajištěna stala zúčastněnou osobou (viz § 42 odst. 1 trestního řádu: „tomu jehož věc byla zabrána“). Rozsudek by se doručoval i jí do vlastních rukou [§ 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu)] a mohla by proti výroku o zabrání věci podat odvolání [§ 246 odst. 1 písm. c) trestního řádu]. Pro důkazní účely lze též věc odejmout (§ 79 trestního řádu), a to na příkaz před sedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas stát ního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. Příkaz je zde rozhodnutím svého druhu, proti kterému není přípustný opravný prostředek. O možnosti dotčení osoby žádat vrácení věci platí výše uvedené jako i výzvy k vydání věci. Platí též zcela shodně problematické aspekty uvedené shora. K zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti (§ 79a trestního řádu) a k za jištění náhradní hodnoty (§ 79g trestního řádu) je vždy třeba vydat rozhodnutí (usnesení), proti němuž je přípustná stížnost. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu nebo státní zástupce rozhoduje vždy soud [§ 146a odst. 1 písm. c), d), odst. 2 trestního řádu]. Lze shrnout, že ochrana práv osob, proti nimž se sice trestní řízení nevede, ale jejichž majetek (věc) je zajištěn, je různá. A to přesto, že ve všech případech může soud rozhodnout o zabrání věci, jsou-li splněny hmotněprávní podmínky uvedené v § 101 nebo § 102 trestního zákoníku. V případech § 78 a § 79 trestního řádu (výzva k vydá ní a odnětí věci) není v přípravném řízení zajištěn soudní přezkum, ačkoliv může dojít následně k rozhodnutí o zabrání věci.

31