ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

Tématem mého příspěvku byla problematika zajištění náhradní hodnoty, což je in stitut, který je v trestní praxi stále více využíván, avšak v nauce jeho systematické zpracování dosud chybí. 2 Zajištění náhradní hodnoty je upraveno především v ustanovení § 79g trestního řádu a ustanoveních předcházejících (zejm. § 79a až 79f trestního řádu), která se uplat ní obdobně. Uvedenou právní úpravu lze označit jako poměrně stručnou, zejména pokud jde o právní důvody umožňující použití zajištění náhradní hodnoty v trestním řízení. Ukazuje se, že velkým aplikačním problémem je nutnost přímého použití ně kterých základních zásad trestního řízení, zejména zásady rychlosti, a zásady přiměře nosti, především ve vztahu k principu presumpce neviny. V praxi lze identifikovat mnoho problémů. Důvodem je skutečnost, že institut zajištění náhradní hodnoty je institutem poměrně mladým, a jeho legislativní zpra cování je na poměry českého trestního řádu velmi stručné. Orgány činné v trestním řízení si zvykly, že trestní řád mnoho otázek upravuje výslovně, velmi podrobně, až kazuisticky. Mlčení nebo obecnou úpravu si pak nijak neinterpretují a často dodržují pouze nezbytné (výslovně stanovené) podmínky pro použití určitého trestněprocesní ho nástroje, jejichž výkladem se nijak podrobněji nezaobírají. Rozhodnutí, zda nějaké prostředky zajistit či nikoli pak mnohdy záleží vyloženě na náhodě. Nekonzistentnost rozhodování se projevuje nejen v porovnání přístupu v různých trestních řízeních, ale i v rozdílném přístupu k různým „účastníkům“ v rámci jednoho trestního řízení. Důsledkem je pak porušení zákazu diskriminace a principu rovného přístupu k účast níkům řízení, z nějž vyplývá požadavek, aby ve stejných případech bylo rozhodováno stejně, v obdobných obdobně (srov. § 13 občanského zákoníku). Když ovšem není použití určitého nástroje vázáno ani na zahájení trestního stíhání, ani na výslovné splnění několika obsahových podmínek, může snadno rozhodování orgánů činných v trestním řízení sklouznout k mechanickým postupům bez ohledu na okolnosti konkrétního případu, nebo dokonce k libovůli těchto státních orgánů. To se bohužel projevuje již při hodnocení základních předpokladů pro aplikaci institutu zajištění náhradní hodnoty. S ohledem na charakter předkládaného příspěvku nastíním tři problémy, které se v praxi vyskytují nejčastěji a zároveň nejvíce zasahují do ústavně zaručených práv a svobod jednotlivce. 2 Reprezentativní učebnice a komentáře se uvedenou problematikou zabývají spíše sporadicky. Srov. např. FENYK, Jaroslav, CÍSAŘOVÁ, Dagmar, GŘIVNA, Tomáš a kol. Trestní právo procesní. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2024, str. 282; JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 394–398; ŠÁMAL, Pavel, MUSIL, Jan, KUCHTA, Josef a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 312. Jedním z nejzdařilejších pojednání je v tomto ohledu text původně rigorózní práce obhájené v roce 2019 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Srov. VÍTKO VÁ, Petra. Zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty podle §79a až 79g trestního řádu. Praha: Wolters Kluwer, 2019.

55