ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

4.3.2 Zásada přiměřenosti Druhý praktickým problémem, který v praxi často nastává, je při aplikaci zásady přiměřenosti (proporcionality), jejíž výše zmíněný ústavně právní základ se projevu je konkrétně i v základních zásadách trestního řízení, které v koncentrované podobě obsahuje trestní řád v ustanovení § 2. Z pravidla minimalizace zásahu státu ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv a svobod se zrodilo označení zásady přiměřenosti jako zásady zdrženlivosti, což je výrazem principu humanismu, který se projevuje úctou k základním právům a svobodám. 9 V zásadě přiměřenosti (proporcionality), 10 jež by se měla konkrétně projevovat nejen zdrženlivostí, ale i pečlivým přístupem. To platí zejména v situacích, v nichž je na místě porovnávat zájmy, které jsou použitím určitého procesního prostředku sledo vány, s důsledky, které vzniknou v majetkové a osobní sféře osoby, proti níž zajištění směřuje. Při každém omezení základních a práv a svobod je potřeba respektovat zásadu přiměřenosti (proporcionality), která vyplývá z pravidel minimalizace zásahu státu a nutnosti šetření smyslu a podstaty základních práv (srov. především čl. 4 Listiny základních práv a svobod). V praxi většiny orgánů činných v trestním řízení pečlivý přístup, který by bylo možné označit za proporcionální, někdy zcela chybí. V lepším případě je přístup odpo vědných osob „jednosměrný“. Orgánům činným v trestním řízení obvykle stačí pouze splnění pravidla, které je výslovně zmíněno v § 79g odst. 1 trestního řádu. Podle něj lze zajistit náhradní hodnotu, která odpovídá, byť jen zčásti, hodnotě původní. Aplikuje se to zpravidla tak, že se sleduje pouze horní hranice , limitem je tedy maximální hodnota původního výnosu či nástroje a cokoli, co se do této hodnoty tzv. vejde, je zajištěno. Nejčastěji uplatňovaným limitem je tedy v praxi pouze výše předpokládané ško dy. V rámci zásady přiměřenosti (proporcionality) by se však měla porovnávat i další stránka, citelnost zásahu do práva vlastnit majetek a naplnění účelu zajištění. Vždy je nutné hodnotit dopady zásahu způsobeného zajištění do majetkové a osobní sféry oso by, proti níž směřuje. Tyto dopady je pak nezbytné porovnávat se zamýšleným účelem zajištění. Pokud je například předpokládaná škoda způsobená trestným činem ve výši několika miliard, může být neproporcionální zajištění majetku fyzické osoby v hod 10 V české nauce se někdy přiměřenost a proporcionalita striktně odlišuje, například ve vztahu k okolnostem vylučujícím protiprávnost. Podle mého názoru jde o zažité nedorozumění. Významová blízkost je větší, než by se mohlo zdát. Jediným důvodem, proč se u krajní nouze hovoří o proporcionalitě a u nutné obrany o přiměřenosti (resp. nelogicky o nepřípustné zcela zjevné nepřiměřenosti), je to, že krajní nouze je v trestním kodexu vymezena pomocí následků a nutná obrana pomocí jednání (srov. § 28 a 29 trestního zákoníku). Podrobněji k tomu srov. PELC, Vladimír. Krajní nouze v trestním právu. Praha: Leges, 2021, str. 198–201. 9 Srov. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 163.

59