ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

Kultivování praxe lze dosáhnout pouze pečlivým a odpovědným přístupem orgánů činných v trestním řízení, které si uvědomují, že nezákonným použitím zajišťovacích institutů dochází k popírání základních lidských práv a ke vzniku těžko napravitelných škod. Základní zásadou, kterou musí při zvažování, zda zajištění náhradní hodnoty po užít a v jakém rozsahu, je zásada přiměřenosti (proporcionality). Při její aplikaci je ne zbytné (jako u jiných otázek v rámci trestního řízení) vycházet z okolností konkrétního případu. Podmínkou pro správné uplatnění zajištění náhradní hodnoty proto často bývá uskutečnění finančního šetření k určitým osobám. Jednou z podstatných indicií (nepřímých důkazů), 11 zejména na začátku přípravného řízení, může být okolnost, zdali se daná osoba účelově zbavuje svého majetku či nikoli, jaké jsou její skutečné majetkové poměry v porovnání s deklarovanými příjmy atp. Další základní zásadou, které musí orgány činné v trestním řízení dbát ve zvýšené míře, je zásada rychlosti. Je poměrně paradoxní, že rychlost není v současné trest ní praxi jakýmkoli významným problémem. Trestní věci jsou vyřizovány v přiměřené době a výkon trestní spravedlnosti se dá v současné době označit za rychlý. To platí i pro vyřizování věcí vazebních, u nichž dochází k omezování osobní svobody před pravomocným vyslovením viny a uložením trestu. Neplatí to však vůbec pro rozho dování o důvodnosti uplatnění institutu zajištění náhradní hodnoty, a to i přes to, že zákonodárce klade na tyto věci stejný důraz jako na věci vazební (srov. § 2 odst. 4 věta druhá trestního řádu). Důvodem, proč se objevuje tolik chyb a aplikační praxe se zatím příliš nekultivuje, je jistě skutečnost, že tato otázka není předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího soudu. Ústavní soud pak do těchto případů zasahuje jen sporadicky, neboť se většinou jedná o případy nacházející se v přípravném řízení, do jehož průběhu Ústavní soud zasahuje zcela výjimečně. Doufám, že postupně dojde ke zlepšení v této oblasti, což přispěje nejen k respektování základních práv a svobod, ale i k spravedlivějšímu a efek tivnějšímu výkonu trestní spravedlnosti.

11 Někdy se pojem indicie chybně používá v příliš širokém významu, který označuje jakýkoli (i obecný) náznak toho, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu určitou osobou. Indicie v právním jazyce však představuje pouze tzv. nepřímý důkaz. Srov. STORCH, František. Řízení trestní rakouské. Díl druhý. Částka prvá. Praha: Právnická jednota v Praze, 1896, str. 70–72.

61