ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

7.3.2 Trvání vazebních důvodů vs. doba vazby V aplikační praxi se může jevit sporným, zda uplynutí maximální přípustné doby vazby stanovené v § 72a trestního řádu, jehož důsledkem je nepřípustnost dalšího trvání vazby, má za následek i nepřípustnost uplatňovat opatření nahrazující vazbu. Nejvyšší soud ČR již v minulosti konstatoval, že instituty, jimiž je možno vazbu obvi něného nahradit, uvedené v ustanovení § 73 a § 73a trestního řádu, jsou vždy neoddě litelně spjaty s existencí konkrétních vazebních důvodů a se zákonem vymezenou ma ximální délkou trvání vazby v tom kterém stadiu trestního stíhání a dobu jejich trvání je třeba hodnotit nejenom z hlediska důvodů vazby (§ 67 TŘ), ale i s ohledem na ma ximálně přípustnou celkovou dobu trvání vazby. Uplynutí zákonem určené maximální celkové doby vazby je však navázáno na faktické vykonávání vazby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 4Tz 24/2003). V jiném svém rozhod nutí Nejvyšší soud poukazuje na to, že zánik vazebních důvodů má za následek i zánik podmínek pro další trvání alternativního zajišťujícího instrumentu k vazbě. Současně přitom zdůrazňuje, že trvání vazebních důvodů je podmíněno i stanovenou maximál ní délkou trvání vazby (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 8 Tz 22/2013; publ. pod č. 36/2014 Sb). Problematickým se zde jeví navázání trvání vazebních důvodů na stanovenou maximální délku trvání vazby. Domníváme se, že je nutné striktně odlišovat dobu trvání vazebních důvodů a dobu vazby, tedy dobu, po kterou je vazba fakticky vykovávaná. Uplynutí stanovené maximální doby vazby (tj. její faktický výkon po stanovenou dobu) nemá za následek zánik vazebních důvodů, ale pouze zánik práva státu po další dobu obviněného držet ve vazbě, tj. dále zasahovat do jeho práva na osobní svobodu. Limity dle § 72a trestního řádu se vztahují na dobu reálně strávenou ve vazbě (tj. dobu, kdy intenzivní zásah do osobní svobody obviněného v důsledku jeho umístění ve vazbě skutečně trval), po jejíž uplynutí se naplní domněnka, že veřejný zájem na ochraně před hrozbami zakládajícími důvod vazby již nemůže převážit zájem na ochraně osobní svobody obviněného, o jehož vině ještě nebylo rozhodnuto 7 . Není tak vyloučeno, že i v situaci, kdy obviněný vykonal vazbu po nejvýše přípustnou dobu, mohou vazební důvody i nadále trvat. S ohledem na limitaci doby vazby tak musí být z vazby propuštěn, a to i v situaci, kdy nadále trvají obavy, které zakládaly vazební důvody. Doby stanovené v § 72a totiž nelimitují dobu trvání důvodů vazby, ale pouze vazbu samotnou (tj. její výkon) a možnost uložení opatření surogátů vazby není omezena nejvyšší přípustnou dobou vazby, ale existencí a trváním důvodu vazby. Závěr, že celkové doby vazby se uplatní výlučně ve vztahu k trvání omezení osobní svobody při vazebním stíhání obviněného, jakožto nejinten zivnějšího zásahu do osobní svobody obviněného v průběhu trestního řízení, vyslovil ve své rozhodovací praxi i Ústavní soud při posuzování možnosti aplikace ustanovení § 72a trestního řádu o maximálních dobách vazby na opatření vazbu nahrazující 8 . 7 Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 1119/15-1 (N 116/77 SbNU 697), bod 41. 8 Srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3371/14.

95