ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části podle § 73 odst. 3 trestního řádu zákonodárce zásah do osobní svobody považuje za ob dobný zásahu, k němuž dochází během výkonu vazby, což plyne z úpravy umožňující započítání doby uplatňování tohoto omezení obviněného do trestu stejně jako dobu výkonu vazby. Intenzivní omezení může plynout i ze zákazu vycestování nebo uložení některého z předběžných opatření, jímž je omezována svoboda pohybu. I Ústavní soud ve své rozhodovací praxi v minulosti konstatoval, že rozdíl mezi omezením svobody pohybu a zbavením osobní svobody je pouze rozdílem v intenzitě, nikoli rozdílem v podstatě 11 . V souvislosti s omezením svobody pohybu, k němuž při uplatnění někte rých z opatření nahrazujících vazbu dochází, lze poukázat na závěr Ústavního soudu, že omezení svobody pohybu mohou být ukládána pouze v nezbytných a přesvědčivě odůvodněných případech 12 a musejí podléhat pravidelnému přezkumu. V rozhodovací praxi Ústavního soudu lze dovodit nejen požadavek restriktivní interpretace důvodů vazby, ale i nutnost brát zřetel na tzv. doktrínu zesílených důvodů vazby 13 . I když jí nelze u uplatňování institutů nahrazujících vazbu mechanicky přená šet, domníváme se, že povinnost obecných soudů respektovat požadavek nezbytnosti existence zesílených důvodů pro trvání vazby (jejího faktického výkonu), lze analogic ky vztáhnout a přiměřeně uplatňovat i ve vztahu k přezkumu trvání vazebních důvo dů, jakožto předpokladu pro další trvání institutů vazbu nahrazujících. Časový faktor je tedy relevantním i při posuzování dalšího uplatňování institutů nahrazujících vazbu. Trvání obavy, jejíž existence zakládala vazební důvod při rozhodování o nahrazení vaz by, je podmínkou sine qua non pro zákonnost dalšího trvání nahrazujícího opatření, ale po určité době sama o sobě nepostačuje. Plynutím času vazební důvody oslabují a potřeba dalšího uplatňování institutů nahrazujících vazbu klesá, příp. zaniká. Dobu trvání omezení je přitom nezbytné poměřovat k intenzitě zásahu, které je s omezujícím opatřením spojeno. Čím intenzivněji je zasahováno do základních práv jednotlivce, tím kratší by měla být doba, po kterou je tento zásah z hlediska veřejného zájmu odů vodněným. Zohlednění faktoru plynutí času při rozhodování o dalším trvání opatření, jímž lze nahradit vazbu považuje za ústavněprávní parametr omezení základních práv a svobod i Ústavní soud. 14 V této souvislosti je žádoucí též zohlednit, zda k nahrazení vazby došlo až poté, co obviněný byl nejdříve vzat do vazby, po určitou dobu vazbu vykonával a až následně došlo k rozhodnutí o jejím nahrazení, tj. po určitou dobu byl zbaven osobní svobody a bylo tak do jeho základních práv zasaženo s vysokou mírou intenzity, nebo bylo o nahrazení vazby rozhodnuto ihned při rozhodování o poda ném návrhu na vzetí do vazby a k jejímu faktickému výkonu tak nedošlo. Propuštění obviněného z vazby v době, kdy se doba faktického výkonu vazby přiblížila nejvýše 11 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2093/14. 12 Tamtéž. 13 Srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2665/13-1 (publ. pod č. 217/2013 SbNU). 14 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.7.2021, sp. zn. IV. ÚS 2821/20.

97