ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

přípustné době vazby, s sebou nese i nemožnost dalšího trvání omezení základních práv obviněného, i kdyby vazební důvody u něj byly dále shledávány. Nelze tak s ohle dem na intenzitu již realizovaného zásahu pokračovat v dalším omezování obviněného opatřeními nahrazujícími vazbu, které by ve svém důsledku představovalo další trvání zásahu do základních práv a svobod, i když v méně intenzivní formě. Takovýto po stup byl v rozhodovací praxi Ústavního soudu označen za zjevné obcházení zákona. Uvedl přitom, že „ z dikce § 73b odst. 6 věty druhé trestního řádu se podává, že po uply nutí zákonné délky trvání vazby nemá orgán činný v trestním řízení jinou možnost, než vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby na svobodu. Zákonné oprávnění orgánu činného v trestním řízení k aplikaci institutu vazby a omezujících opatření nahrazujících vazbu zaniká dnem uplynutí zákonné délky trvání vazby. Rozhodnutí státní zástupkyně o náhradě vazby písemným slibem stěžovatele a dohledem probačního úředníka nad ním v poslední den možného trvání vazby je třeba považovat za porušení stěžovatelova práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod“ 15 , Ústavní soud přitom poukázal na to, že oprávnění orgánů činných v trestním řízení omezovat osobní svobodu obviněného vazbou a instituty vazbu nahrazujícími, je vázáno jednak na existenci důvodů vazby, ale i na její přípustnost z hlediska zákonných vazebných lhůt. 16 V situaci, kdy nejsou splněny podmínky k tomu, aby obviněný mohl být vzatý do vazby nebo aby jeho vazba dále trvala, nebudou naplněny ani podmínky pro uplat nění institutů vazbu nahrazujících. Pokud však zákonné limity maximální doby vazby v konkrétním případě nebyly naplněny a obviněný vazbu vykonával po kratší dobu, máme za to, že by tato doba měla být zohledněna při posuzování přípustnosti trvání omezení nahrazujících vazbu, a to při zohlednění intenzity zásahu do práv jednotlivce a jeho trvání. Pokud zákonodárce s plynutím dob podle § 72a odst. 1, 2 trestního řádu spoju je oslabení veřejného zájmu na omezování osobní svobody jednotlivce až v takovém rozsahu, že i při nesporné existenci vazebních důvodů je nutné obviněného z vazby okamžitě přepustit na svobodu bez přijetí jakéhokoliv opatření nahrazujícího vazbu, je nutné i při omezení jiných základních práv a svobod založených na existenci vazeb ních důvodů přísně restriktivně posuzovat, zda k oslabení veřejného zájmu na dalším omezování práv obviněného nedošlo i v případě, kdy je vazba nahrazována některým z jejich surogátů. Není ústavně akceptovatelné, aby s uplynutím celkové doby vazby dle § 72a trestního řádu byl na straně jedné spojován zánik možnosti uplatňovat další omezení vůči obviněnému v situaci, kdy vazba byla reálně vykonávaná po stanovenou dobu, a na straně druhé plynutí takto stanovené doby nemělo mít žádný vliv na trvání omezení obviněného v situaci, kdy vazba byla nahrazená některým ze surogátů vazby, příp. vazba byla určitou část této doby vykonávaná a následně nahrazená. S plynutím času je i v těchto případech spjato převážení zájmu na ochraně základních práv a svo bod jednotlivce, o jehož vině zatím nebylo rozhodnuto, nad veřejným zájmem na jeho 15 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 1807/22-2. 16 Tamtéž, bod 29.

98