ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2023

losti do zákoníku práce zařazeno nové ustanovení § 190a, které vymezuje náhrady vyplývající z práce na dálku. V první řadě, ustanovení § 317 odst. 1 umožňuje výkon práce na dálku pouze na základě písemné dohody mezi stranami (s výjimkou nařízené práce na dálku dle ustanovení § 317 odst. 3). Zde lze vznést podobnou námitku jako již u některých změn výše; novelou dochází ke zbytečné formalizaci pracovněprávních vztahů, aniž by to přinášelo nějaký prospěch v podobě ochrany práv zaměstnance. Ustanovení § 317 odst. 2 zákoníku práce stanoví postup při rozvázání dohody o práci na dálku, kterou je možné rozvázat dohodou nebo vypovědět s patnáctidenní výpovědní dobou. Dohodu je možné sjednat také jako nevypověditelnou. Otázkou je praktický smysl této úpravy, když i v případě existence (a platnosti) dohody může zaměstnavatel přestat zaměstnanci práci na dálku rozvrhovat, případně schvalovat (a opačně zaměstnanec může přestat práci na dálku požadovat). Výpověď dohody by tak mohla mít smysl pouze v případě, že by práce na dálku byla sjednána jako povinná či fixně na určitý den v týdnu. Výjimky týkající se práce na dálku zůstávají v platnosti (ustanovení § 317 odst. 4 zákoníku práce), nově se však i na práci na dálku vztahuje právo na odměnu či náhrad ní volno za práci přesčas a ve svátek. Je také možné zmínit, že proti původnímu návrhu bylo z novely vypuštěno právo zaměstnance pracujícího na dálku na kontakt s ostatními zaměstnanci a povinnost zaměstnavatele zabezpečit technické a programové vybavení pro výkon práce na dálku a související ochranu dat. Velmi diskutovanou otázkou spojenou s prací na dálku byla při pří povinnost za městnavatele hradit zaměstnanci náklady spojené s výkonem práce na dálku. Z vyme zení závislé práce vyplývá povinnost zaměstnavatele hradit veškeré náklady spojené se závislou prací, což by mělo dopadat i na náklady spojené s prací na dálku. Toto je realizováno novým ustanovením § 190a zákoníku práce. Ten vymezuje (odst. 1) ná hrady nákladů spojených s prací na dálku jako prokázané náklady vzniklé v souvislosti s výkonem práce na dálku, nebo paušální částku náhrady nákladů. Je-li uplatněna pau šální částka, platí, že zahrnuje náhradu veškerých nákladů, které zaměstnanci vznikly. Zákon však umožňuje předchozí písemné ujednání, že náhrady nákladů spojené s pra cí na dálku nebo jejich část zaměstnanci nepřísluší (ustanovení § 190a odst. 2 zákoníku práce). Svým způsobem je absurdní, že původní návrh zakazoval zahrnout náklady přímo ve mzdě (platu, odměně z dohody), zatímco výsledný text zákona umožňuje se těmto náhradám zcela a jednoduše vyhnout. Je tak pochybné, nakolik má podrobná úprava stanovení paušální částky smysl, po kud se jejímu placení může zaměstnavatel snadno vyhnout dohodou se zaměstnancem. Přičemž je samozřejmě otázka, nakolik má zaměstnanec v praxi skutečnou smluvní volnost takovou dohodu odmítnout. Současně by se vyplácení náhrad mohlo dostat

11