ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2023

do konfliktu se zásadou rovného zacházení v případě, že by zaměstnavatel některým zaměstnancům (na základě dohody o jejich neposkytování) náhrady neposkytoval, a ji ným (kteří by dohodu neuzavřeli) by je poskytovat musel. Dále je potřeba v obecné rovině zdůraznit, že byť úvaha o povinnosti hradit náklady spojené s výkonem práce je správná, zaměstnanec, který pracuje z domova, bude mít zpravidla nižší celkové náklady na výkon práce než zaměstnanec, který do práce dojíždí. 3. Vybrané úvahy v souvislosti se zásadou rovného zacházení Některé problémy řešené novelou zákoníku práce související se směrnicí WLB vy volávají otázky ve vztahu k zásadě rovného zacházení. Lze se zaměřit především na do hody o pracích konaných mimo pracovní poměr a pracovní podmínky zaměstnankyň a zaměstnanců. 3.1 Zásada rovného zacházení a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Požadavek rovného zacházení a zákazu diskriminace by se měl uplatnit i mezi za městnanci, kteří vykonávají typově totožnou práci, liší se pouze právní povaha vztahu, v kterém je tato práce realizována. I v takovém případě by zaměstnavatel měl přistupo vat k oběma zaměstnancům rovně na základě ustanovení § 16 odst. 1 (a odst. 2) záko níku práce. Ten požaduje zajišťovat se zaměstnanci rovné zacházení, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zejména však ustanovení § 77 odst. 2 zákoníku práce stanovující výjimky, se může jevit rozporná s tímto obecným požadavkem. Pokud jde o požadavek na rovné pracovní podmínky v užším smyslu (tedy co do práv a povinností uvedených v Části desáté zákoníku prá ce) rozpor nevzniká. Lze však mít za to, že v kontextu § 16 odst. 1 zákoníku práce by pracovní podmínky měly být chápány v širším smyslu, tedy jako veškeré podmínky či požadavky spojené s výkonem práce, včetně např. rozvržení pracovní doby, překážek v práci, práva na dovolenou. Zde je tedy potřeba kladně ohodnotit nastalou změnu, která postavení zaměstnanců pracujících na dohody o pracích konaných mimo pra covní poměr do určité míry narovnává. Problematičtější je z tohoto úhlu pohledu bod požadující po zaměstnavateli zajištění rovného odměňování. Podle § 77 odst. 2 písm. f) zákoníku práce se pravidla odměňování na zaměstnance v pracovněprávním vztahu založeném některou z dohod nevztahují. Postavení odměňování z dohod proti odměňování mzdou a platem bylo přiblíženo jen částečně doplněním termínu „od měna z dohody“ do vybraných ustanovení. 19 Z hlediska zásady rovného zacházení by

19 Konkrétně ustanovení § 111 odst. 1, § 138 (čímž se reálně uplatní příplatky dle § 115 až 118), § 145 odst. 2 písm. b), § 147 odst. 1 písm. c) a e) zákoníku práce.

12