ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2023

1.2 Zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace Slaďování rodinného a pracovního života úzce souvisí s o problematikou rovného zacházení, potažmo zákazu diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, pří padně věku. Zásada rovného zacházení vychází z ústavního principu rovnosti a dnes je pevně zakotvena v mezinárodní a evropské legislativě. Respekt k rovnosti je projevem vyspělosti společnosti, která uznává, že přestože jsou lidé rozdílné bytosti, jsou si mezi sebou rovni v právech. 7 Moderní právní stát nemůže existovat bez principu rovnosti a zákazu diskriminace: „Princip rovnosti a jemu odpovídající všeobecný zákaz diskri minace jsou atributy spravedlivého právního státu, jež přímo zavazují orgány moci zákonodárné i soudní.“ 8 V rámci pojmu rovnosti je potom možné rozlišit rovnost for mální a rovnost materiální (která je zpravidla klíčová pro zásadu rovného zacházení), dále rovnost příležitostí a rovnost výsledků. 9 Zákoník práce vymezuje zásadu rovné zacházení a zákaz diskriminace v § 16. Z ustanovení § 16 odst. 1 vyplývá povinnost zaměstnavatele zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou pří pravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Tento požadavek by měl být dodržen, pokud bereme v potaz zaměstnance vykonávající stej nou práci či práci na stejné pracovní pozici. Zákoník práce tak zaručuje rovná práva za městnancům nacházejícím se ve stejném či srovnatelném postavení, přičemž ze zásady rovnosti naopak nelze dovodit, jak má zaměstnavatel jednat se zaměstnanci v odlišné situaci. 10 Z ustanovení § 16 odst. 2 potom zákaz jakékoli diskriminace s uvedením vý čtu významných zakázaných diskriminačních důvodů, mezi nimiž jsou uvedeny mimo jiné pohlaví, sexuální orientace, sociální původ, věk, manželský a rodinný stav a vzta hy nebo povinnosti k rodině (tyto důvody lze považovat za související se slaďováním rodinného a pracovního života). Současně je třeba zdůraznit, že se jedná o demonstra tivní výčet, lze si tedy představit i jednání, které by bylo možné považovat za diskrimi nační a které by bylo vedeno jiným (obdobně závažným) důvodem. Diskriminace v pracovněprávních vztazích je zakázána také antidiskriminačním zákonem 11 , kde je výčet zakázaných důvodů užší (ustanovení § 2 odst. 3 antidiskrimi 7 KOLDINSKÁ, Kristýna. Gender a sociální právo. Rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvis lostech . Praha: C. H. Beck, 2010, s. 3. Dále tamtéž: „Respektování rovnosti nepopírá přirozenou rozdílnost lidských individuí. Každá lidská bytost je jedinečná a neopakovatelná. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že vzhledem k tomu, že jsou si lidé rovni, jsou také stejní.“ 8 BOUČKOVÁ, Pavla. Rovnost a sociální práva . Praha: Auditorium, 2009, s. 82. 9 K těmto pojmům srov. např. ŠTANGOVÁ, Věra. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu . 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 41 a násl. 10 ŠTEFKO, Martin. Pracovní právo v kontextu občanského práva: Analýza limitů podpůrné působnosti ob čanského práva v pracovněprávních vztazích . Praha: Auditorium, 2012, s. 155. 11 Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (anti diskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

7