ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

mohou objevit, poukázat na ně a předestřít možnosti jejich řešení. Za tím účelem bude nastíněn vývoj právní úpravy plurality odborů v kolektivním vyjednávání, provede na kritická analýza pojetí reprezentativnosti odborové organizace a v neposlední řadě bude pozornost věnována právě problémům, které se pojí s určováním a prokazováním velikosti odborových organizací. 2. Pluralita odborů v kolektivním vyjednávání Jak již bylo uvedeno, právní úprava odborové plurality ve vztahu ke kolektivnímu vyjednávání doznala změny po velmi dlouhé době. Ustanovení § 24 zákoníku prá ce bylo za dobu účinnosti tohoto zákona novelizováno toliko třikrát. Princip repre zentativnosti byl do zákoníku práce v souvislosti s kolektivním vyjednáváním poprvé začleněn s nabytím účinnosti tohoto zákona v lednu roku 2007. Opravňoval zaměst navatele uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými or ganizacemi, které u něj měly největší počet členů, pokud se nebyly schopny či ochotny shodnout na společném postupu. 7 Tato právní úprava však byla následně Ústavním soudem označena jako protiústavní a zrušena. 8 Důvodem bylo porušení zákazu zvý hodňovat některou odborovou organizaci před ostatními podle čl. 27 odst. 2 věty dru hé Listiny 9 , a to na základě počtu členů které sdružuje. S účinností od 14. dubna 2008 se proto zákoník práce vrátil v podstatě k totožné právní úpravě, jakou dříve obsahoval tehdy již zrušený zákon o pluralitě odborů 10 . Opětovně došlo k zavedení tzv. princi pu obligatorní shody na jedné straně stolu, 11 dle kterého mohly odborové organizace působící u zaměstnavatele v případě kolektivního vyjednávání jednat pouze společně a ve vzájemné shodě, pokud se mezi sebou a zaměstnavatelem nedohodly jinak. Tato právní úprava potom v zásadě přetrvala až do nabytí účinnosti již zmíněné transpoziční novely, která navrací princip majority v kolektivním vyjednávání zpět do právního řádu. Bylo však nutné reflektovat závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu, kterým dříve tento princip zrušil. Současnou podobu právní úpravy bychom tak mohli označit jako určitou modifikovanou podobu reprezentativnosti odborových organizací, jejímž cílem má být zajistit systém vhodných brzd a protivah. 12 Vzhledem k vymezenému cíli tohoto příspěvku je však vhodné zaměřit se na to, zdali a případně jak právní úprava, která princip majority umožňovala, respektive Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). 10 Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstna vateli, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pluralitě odborů“). 11 Někdy označovaný také jako tzv. princip absolutní plurality. 12 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. 20. 3. 2024, s. 30–31 [cit. 25. 11. 2024]. https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=234449 7 Srov. § 24 odst. 2 zákoníku práce v tehdejším znění (od 1. 1. 2007). 8 Nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06. 9

15