ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

u zaměstnavatele v pracovním poměru, popřípadě s více odborovými organizacemi, které mají dohromady největší počet členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru. Zákonodárce měl na výběr různé možnosti, jak určit reprezentativní odboro vou organizaci, kdy se rozhodl pro výběr na základě počtu členů působících u zaměst navatele v pracovním poměru. Zvolil tak kombinaci kvantitativního a kvalitativního měřítka obdobně, jako to učinil v případě stanovení podmínek pro působení odborové organizace u zaměstnavatele. 14 V obou případech však lze mít důvodné pochybnosti o tom, zda uvedené kvantitativní měřítko skutečně prokazuje reprezentativnost odbo rové organizace. Jednou z podmínek pro působení odborové organizace u zaměstnavatele jsou i tři členové této odborové organizace pracující u zaměstnavatele v pracovním poměru. 15 Tato podmínka se do zákoníku práce dostala v souvislosti s novelou účinnou od 1. ledna 2012, 16 která měla za cíl nahradit do té doby obecně přijímaný výklad, že odbo rová organizace u zaměstnavatele působí, je-li u něj zaměstnán alespoň jeden člen této odborové organizace. 17 Lze souhlasit s názorem, že je jen stěží představitelné, aby toliko jeden zaměstnanec v pracovním poměru byl dostatečným vzorkem zaměstnanců, kteří vyjádřili svoji vůli, aby u zaměstnavatele působila odborová organizace. 18 Jsou však tři zaměstnanci v pracovním poměru již dostatečným vzorkem? Potřeba právě tohoto počtu zaměstnanců zřejmě vychází z úpravy spolkového prá va v občanském zákoníku 19 , který v § 214 odst. 1 k založení spolku požaduje alespoň tři osoby vedené společným zájmem. Příčinu požadavku právě na tento počet osob lze nejspíš spatřovat v římskoprávní zásadě tres faciunt collegium neboli tři tvoří spolek . 20 S ohledem na § 3025 odst. 1 občanského zákoníku pak toto pravidlo vyžadujeme obdobně také u odborových organizací, jejichž smyslem je reprezentace kolektivních zájmů zaměstnanců. 21 Pevně stanovené měřítko tří zaměstnanců v pracovním poměru však není dostatečně objektivní kritérium, podle kterého by se měla určovat potřebná míra odborové organizovanosti zaměstnanců. Uzavírá-li odborová organizace kolektiv ní smlouvu za všechny zaměstnance, 22 pak je legitimní po takové odborové organizaci vyžadovat, aby také zastupovala oprávněné zájmy všech těchto zaměstnanců. To se jí jen těžko může podařit, pokud sdružuje pouze nepatrný počet zaměstnanců. Je totiž 14 PICHRT, J. Problematika působení odborové organizace u zaměstnavatele (§ 286). In: BĚLINA, M., DRÁPAL, L. a kol. Zákoník práce. Komentář . 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1257. 15 Srov. § 286 odst. 3 zákoníku práce. 16 Zákon č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 17 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 974/2012. 18 Tamtéž. 19 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). 20 Nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 10/12, bod 50. SKŘEJPEK, M. Tres faciunt collegium. In: HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 21 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/12, bod 51. 22 Srov. § 24 odst. 1 zákoníku práce.

17