ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

organizace sice neshodnou na společném postupu, nicméně některá z minoritních odborových organizací souhlasí s návrhy majoritní odborové organizace a má zájem se kolektivního vyjednávání účastnit společně s ní. Zákon nicméně s takovou situací nepočítá a menšinové odborové organizaci tak v podstatě odnímá právo kolektivně vyjednávat. 57 Na druhou stranu však zákon neřeší ani situaci, kdy zaměstnavatel jedná o uzavření kolektivní smlouvy se skupinou odborových organizací, které dohromady zastupují většinu zaměstnanců v pracovním poměru u zaměstnavatele, nicméně ani tyto odborové organizace nedokážou nalézt shodu v odpovědi na návrhy zaměstnava tele. V této situaci už totiž není možné některou z odborových organizací „vyloučit“ z kolektivního vyjednávání. 58 Podobných otázek by nás jistě v této souvislosti napadlo ještě mnoho. Například jaký vliv bude mít na platnost kolektivní smlouvy skutečnost, že byla uzavřena postu pem podle § 24 odst. 2 a násl. zákoníku práce, nicméně s odborovou organizací, která nebyla reprezentativní, tedy nesdružovala nejvíce členů-zaměstnanců v pracovním po měru u zaměstnavatele. Tyto úvahy už sice ponecháváme v příspěvku stranou, nicméně zcela jistě se k nim bude třeba v budoucnu vrátit. Závěrem už jen dodáváme, že pokud bychom se chtěli v problematice určování reprezentativní odborové organizace pro účely kolektivního vyjednávání inspirovat za hraniční právní úpravou, nemusíme chodit nikam daleko. Slovenský zákon o kolektív nom vyjednávaní 59 v § 3a odst. 3 až 5 upravuje tzv. spor o určení odborové organizace oprávněné k uzavření kolektivní smlouvy. Tento spor nastává ve chvíli, kdy odborové organizace při jednání o uzavření kolektivní smlouvy nepostupovaly společně a ve vzá jemné shodě, mezi sebou se nedohodly jinak a zaměstnavatel neuskutečnil svoji volbu uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo odborovými organizacemi s největším počtem členů. 60 V takové situaci zákon předpokládá osobu rozhodce zapsa ného v seznamu rozhodců vedeném ministerstvem, který daný spor vyřeší. Má se tak stát způsobem, že rozhodce vydá doklad, který příslušnou odborovou organizaci nebo odborové organizace opravňuje účastnit se vyjednávání o uzavření kolektivní smlouvy. Ačkoliv ani slovenská právní úprava není dokonalá (například v ní chybí bližší pravidla týkající se lhůt, účastníků nebo rozhodce, pro jehož rozhodnutí zákon nepředepisuje žádné náležitosti, rovněž chybí některá procesní pravidla a není stanovena ani žádná povinnost součinnosti stran, včetně absence sankčních následků) 61 , tak z ní určitě mů žeme čerpat inspiraci. Už jen skutečnost, že zákon vůbec předznamenává vznik situ ace, kdy se odborové organizace mezi sebou nebudou schopny v rámci kolektivního 57 ŠVEC, M. Zákonník práce. Zákon o kolektívnom vyjednávaní. Komentár. Zväzok II. , s. 495–496. 58 ŠVEC, M. Zákonník práce. Zákon o kolektívnom vyjednávaní. Komentár. Zväzok II. , s. 497. 59 Zákon č. 2/1991 Zb., o kolektívnom vyjednávaní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o kolek tívnom vyjednávaní “) 60 ŠVEC, M. Zákonník práce. Zákon o kolektívnom vyjednávaní. Komentár. Zväzok II. , s. 501. 61 TOMAN, J. a kol. Zákon o kolektívnom vyjednávaní. Praktický komentár. Bratislava: Wolters Kluwer s. r. o., 2016, s. 66.

27