ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

přes svoji rozdílnost rovni v právech. 7 Bez principu rovnosti a zákazu diskriminace nemůže existovat moderní právní stát: „Princip rovnosti a jemu odpovídající všeobec ný zákaz diskriminace jsou atributy spravedlivého právního státu, jež přímo zavazují orgány moci zákonodárné i soudní.“ 8 V rámci pojmu rovnosti je potom možné rozlišit rovnost formální a rovnost materiální (která je zpravidla klíčová pro zásadu rovného zacházení), dále rovnost příležitostí a rovnost výsledků. 9 Diskriminace v pracovněprávních vztazích je zakázána antidiskriminačním záko nem 10 , který platí i pro oblast zaměstnání a pracovních i služebních poměrů (ustano vení § 1 odst. a obsahuje taxativní výčet nejvýznamnějších zakázaných důvodů (usta novení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona). Výslovně stanoví, že za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje také diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace (ustanovení § 2 odst. 4 antidiskriminačního zákona). V pracovněprávních vztazích se může uplatnit povinnost přijmout přiměřené opatření ve prospěch člověka s postižením tak, aby měl přístup k určitému zaměstná ní, pracovní činnosti nebo funkčnímu či jinému postupu v zaměstnání; nerealizování takového opatření může být nepřímou diskriminací (ustanovení § 3 odst. 2 antidiskri minačního zákona). 11 Zákoník práce potom vymezuje zásadu rovné zacházení a zákaz diskriminace v § 16. Z ustanovení § 16 odst. 1 vyplývá povinnost zaměstnavatele zajistit rovné za cházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbor nou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Tento požadavek by měl být dodržen, pokud bereme v potaz zaměstnance vykonávající stejnou práci či práci na stejné pracovní pozici. Zákoník práce tak zaručuje rovná práva zaměstnancům nacházejícím se ve stejném či srovnatelném postavení, přičemž ze zásady rovnosti naopak nelze dovodit, jak má zaměstnavatel jednat se zaměstnanci v odlišné situaci. 12 Ustanovení § 16 odst. 2 potom stanoví zákaz jakékoli diskriminace 7 KOLDINSKÁ, K. Gender a sociální právo. Rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech . Praha: C. H. Beck, 2010, s. 3. Dále tamtéž: „Respektování rovnosti nepopírá přirozenou rozdílnost lidských individuí. Každá lidská bytost je jedinečná a neopakovatelná. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že vzhledem k tomu, že jsou si lidé rovni, jsou také stejní.“ 8 BOUČKOVÁ, P. Rovnost a sociální práva . Praha: Auditorium, 2009, s. 82. 9 K těmto pojmům srov. např. ŠTANGOVÁ, V. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu . 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 41 a násl. 10 Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (anti diskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. 11 ŠAMÁNEK, J. Problematika slaďování práce a péče z pohledu antidiskriminačního práva. In: Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2015 na téma Slaďování pracovního a rodinné ho života. Brno: Masarykova univerzita, 2015. Dostupné zde: https://www.law.muni.cz/sborniky/pracpra vo2015/files/007.html. 12 ŠTEFKO, M. Pracovní právo v kontextu občanského práva: Analýza limitů podpůrné působnosti občanského práva v pracovněprávních vztazích . Praha: Auditorium, 2012, s. 155.

36