ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

s uvedením výčtu významných zakázaných diskriminačních důvodů, mezi nimiž jsou uvedeny mimo jiné pohlaví, sexuální orientace, sociální původ, věk, manželský a ro dinný stav a vztahy nebo povinnosti k rodině (tyto důvody lze považovat za související se slaďováním rodinného a pracovního života). Současně je třeba zdůraznit, že se jedná (na rozdíl od důvodů uvedených v antidiskriminačním zákoně) o demonstrativní vý čet, lze si tedy představit i jednání, které by bylo možné na základě výkladu považováno za diskriminační, pokud by bylo vedeno jiným (obdobně závažným) důvodem. Pro přijímání do zaměstnání je dále relevantní ustanovení § 4 odst. 2 zákona o za městnanosti, 13 které při uplatňování práva na zaměstnání zakazuje diskriminaci z ob dobných důvodů jako zákoník práce, tyto důvody jsou však stanoveny taxativním způsobem (a nelze je tedy rozšířit výkladem). 3. Vybrané problematické body současného antidiskriminačního práva V příspěvku se dále zabýváme jednotlivě vybranými body současné právní úpravy zákazu diskriminace a rovného zacházení, v kterých lze spatřovat určitou mezeru a kte ré byly vymezeny v úvodu příspěvku. 3.1 Náhrada nemajetkové újmy v antidiskriminačním zákoně Prvním problematickou otázkou je právo na náhradu nemajetkové újmy za dis kriminaci podle antidiskriminačního zákona. Dle unijního práva by v případě diskri minace měla být finanční satisfakce poskytnuta vždy a měla by být přiměřená, účinná a odrazující. 14 Podle § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona přichází náhrada nemajetkové újmy v penězích v úvahu tehdy, pokud nepostačuje sjednání nápravy v podobě upuš tění od diskriminace, odstranění následků diskriminace a přiměřeného zadostiučinění (typicky v podobě soukromé nebo veřejné omluvy). 15 Důvodem pro přiznání náhrady nemajetkové újmy může být především skutečnost, že v důsledku diskriminace byla snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti. Doslovný výklad daného ustanovení vede k závěru, že nárok na náhradu nema jetkové újmy je subsidiární a náhradu nelze požadovat, pokud postačuje uspokojení nároků podle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona. Vůči tomuto závěru však lze 13 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 14 Ustanovení čl. 15 Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ; ustanovení čl. 17 Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstná ní a povolání; ustanovení čl. 8d Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. 15 Ustanovení § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona: „Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání ná pravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.“

37