ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

identifikovat podstatné výhrady. V první řadě by takový závěr znamenal, že z hlediska možného úspěchu by bylo výhodnější žalovat náhradu nemajetkové újmy v penězích podle občanského zákoníku, podle kterého náhrada nemajetkové újmy nemá subsi diární povahu. Žalobce postižený diskriminací v oblasti a z důvodů, kdy je chráněn antidiskriminačním zákonem, by se tak ocitl v méně výhodném postavení než žalobce namítající diskriminaci v běžných soukromoprávních vztazích. 16 Takový výklad je též v rozporu s požadavky Evropské unie, aby sankce za diskriminaci byly účinné, přimě řené a odrazující. Odrazující charakter má sankce tehdy, je-li dostatečně citelná, nikoli jen symbolická či zanedbatelná. 17 Ustanovení § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona je tedy potřeba vykládat v souladu s poznatky právní vědy a požadavky Evropské unie tak, že náhrada nema jetkové újmy je rovnocenný nárok, který je možné přiznat oběti diskriminace ve všech případech, tak jak tomu je podle § 2957 občanského zákoníku). Finanční kompen zaci je tako možné chápat jako jednu z forem přiměřeného zadostiučinění podle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona, což je postup, který již soudy aplikovaly. 18 Závěr, že náhrada nemajetkové újmy je v případech diskriminace rovnocenným nárokem, zastává dlouhodobě i veřejný ochránce práv, který v tomto směru podával i legislativní doporučení Poslanecké sněmovně. 19 3.2 Přenos důkazního břemene v případech diskriminace Pro ochranu před diskriminací v praktické rovině je klíčová procesní rovina věci. Tu zajišťuje institut sdílení důkazního břemene upravený v ustanovení § 133a občan 16 BOUČKOVÁ, P., HAVELKOVÁ, B., KOLDINSKÁ, K., KÜHN, Z., KÜHNOVÁ, E., WHELANO VÁ, M. Antidiskriminační zákon . 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016. s. 373 a násl. k tomu uvádějí: „Tento výklad činí § 10 odst. 2 AntiDZ neaplikovatelným v celém rozsahu občansko právních vztahů regulovaných ObčZ. To nechává § 10 odst. 2 AntiDZ aplikovatelným jen na civilní nároky mimo oblast regulovanou ObčZ, zejména na oblast práva pracovního a služebních poměrů. Současně to však přináší tentýž problém, kterému jsme se právě věnovali – žalobci uplatňující peněžní nároky podle § 2956 a 2957 budou v lepším postavení než např. žalobci v pracovních vztazích žalující podle § 10 odst. 2 AntiDZ. Jediná cesta ven z tohoto problému podle nás bude eurokonformní výklad § 10 odst. 2 AntiDZ, který jeho výklad v jiných než občanskoprávních věcech učiní srovnatelným s dik cí § 2956 a 2957 ObčZ.“ 17 Blíže viz např. HAVELKOVÁ, Barbara . Gender equality in law: uncovering the legacies of Czech state socialism. Oxford: Hart publishing, 2017. Human rights law in perspective. ISBN 978-1-50990-586-7. s. 232 a násl. 18 Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. ledna 2017, sp. zn. 6 C 216/2015 a navazu jící rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. června 2017, sp. zn. 8 Co 960/2017. 19 VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Rozhodování českých soudů o diskriminačních sporech 2015-2019: Vý zkum veřejného ochránce práv 2020. Brno: 2020. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/dokument/rozho dovani_ceskych_soudu_o_diskriminacnich_sporech_2015_2019/2020-vyzkum_judikatura-dis.pdf. VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Výroční zpráva 2023. Brno: 2024. Dostupné z: https://www.ochran ce.cz/dokument/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu_2023/vyrocni-zprava-2023.pdf.

38