ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

Za jednu z mezer v antidiskriminačním právu lze považovat chybějící zákon o psech se speciálním výcvikem. Tato úprava by přinesla definici vodicích a asistenč ních psů a zaručila jednotnou úroveň výcviku. Současně by takový zákon výslovně stanovil přístupová práva s vodicími a asistenčními psy. Požadavek na přijetí takového zákona obsahuje již doporučení veřejného ochránce práv z roku 2010 27 a navazující legislativní doporučení. V brzké době bude třeba legislativně řešit také problematiku transparentnosti v od měňování, která vyplývá ze směrnice PT. Z ní by kromě nicotnosti právního jednání, kterým se zaměstnanci zaváží k mlčenlivosti ohledně výše své odměny, měla vyplývat například povinnost zaměstnavatelů uvádět v pracovní inzerci výši nabízené odměny, povinnost zaměstnavatelů uvést na dotaz průměrnou odměnu žen a mužů vykoná vajících stejnou práci nebo povinnost zaměstnavatelů s vyšším počtem zaměstnanců zveřejňovat informace o rozdílech v odměňování svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Členské státy mají povinnost uvést své právo do souladu se směrnicí PT do 7. červ na 2026 (článek 34 bod 1. směrnice PT). Dále lze do úvah de lege ferenda zahrnout absenci některých pojmů souvisejí cích s diskriminací, např. odvozené diskriminace, mnohonásobné a průsečíkové dis kriminace nebo segregace. Lze také vést úvahy o rozšíření diskriminačních důvodů v antidiskriminačním zákoně, to by však nemělo vliv pro pracovněprávní vztahy, kde je širší výčet důvodů již dán (ustanovení § 16 odst. 2 zákoníku práce, pro přijímání do zaměstnání ustanovení § 4 odst. 2 zákona o zaměstnanosti). 4. Závěr Zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace jsou jedním z klíčových princi pů pracovního práva, což potvrzuje i zařazení mezi základní zásady pracovněprávních vztahů [ustanovení § 1a písm. e) zákoníku práce]. Praktická realizace této zásady prošla či projde v blízké době určitými změnami v návaznosti na směrnice WLB a PT. Tyto změny směřují především k zajištění rovných příležitostí a rovného odměňování mužů a žen na trhu práce. Stále lze nicméně identifikovat body, v kterých má české antidiskriminační právo nedostatky. Jako nejproblematičtější lze vnímat nedostatečnou náhradu nemajetkové újmy za diskriminaci, neúplnou právní úpravu přenosu důkazního břemene nebo výši soudního poplatku za odvolání v diskriminačních kauzách. Dále lze identifikovat urči té mezery v antidiskriminačním právu, zejména chybějící zákon o vodicích a asistenč ních psech nebo absenci legálních definici některých pojmů (odvozená diskriminace, mnohonásobná diskriminace, průsečíková diskriminace).

27 Doporučení veřejného ochránce práv pro přístup vodicích a asistenčních psů do veřejných prostor ze dne 10. srpna 2010, sp. zn. 31/2010/DIS/JKV, dostupné z: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ DISKRIMINACE/Doporuceni/31-10-DIS-JKV_doporuceni-psi.pdf

43