ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

2. Mýtus č. 1: Transparentnost a údaje o konkrétním zaměstnanci V naší společnosti stále přetrvává vnímání odměny zaměstnance jako údaje, o kte rém se veřejně nemluví. Zatímco ve veřejné sféře tuto představu může relativizovat požadavek na informovanost veřejnosti o způsobu nakládání s rozpočtovými prostřed ky i (částečná) transparentnost platových tarifů, 3 v soukromém sektoru může k jiným obavám přistupovat i obava zaměstnavatelů, že zaměstnanci, jejichž výše mzdy je ve řejně známá, mohou být snadněji terčem nabídek práce ze strany jejich konkurentů. Jakkoli mám jisté pochybnosti o tom, zda lze údaj o výši mzdy považovat za ob chodní tajemství zaměstnavatele, bezesporu se jedná o osobní údaj zaměstnance, s nímž je možno nakládat pouze v souladu s nařízením GDPR a další platnou právní úpravou. V tomto směru tak působí překvapivě a kontroverzně, je-li v souvislosti se směr nicí uváděno, že by na jejím základě konkrétní zaměstnanci mohli dospět k informaci o konkrétní výši odměny konkrétních jiných zaměstnanců (např. MF Dnes se v titul ku ze dne 16. 2. 2024 provokativně ptá, zda „Má Zuzana vědět, kolik bere Franta?“, a na položenou otázku odpovídá, že „Výše mzdy bude vždy věc veřejná“). Jak bude podrobně rozvedeno dále, směrnice vychází z představy, že individuální odměna konkrétního jednotlivce vyplývá ze systému odměňování, z něhož zaměstna vatel konzistentně vychází. Informační povinnosti ukládané směrnicí se pak vztahují na informace vztahující se k průměrným úrovním odměňování rozděleným podle pohlaví pro jednotlivé kate gorie pracovníků (srov. čl. 7 odst. 1 směrnice). 4 Obdobně i zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů neobsahují údaje o indi viduální odměně jednotlivých zaměstnanců, ale pouze statistická data týkající se rozdí lů v odměňování žen a mužů, mediánů tohoto rozdílu, a nejdetailnější informaci před stavuje rozdíl v průměrné odměně žen a mužů v jednotlivých kategoriích pracovníků. Mohlo by se zdát, že údaj o odměně individuálního člověka vyjde najevo, bude-li v jeho kategorii zařazeno příliš málo osob. Článek 12 odst. 3 směrnice však zakotvuje možnost transponovat směrnici tak, že by v případě, kdy by zveřejnění informací ved lo k přímému nebo nepřímému zveřejnění odměny identifikovatelného pracovníka, bylo možno omezit přístup k těmto údajům tak, že by se k nim dostali pouze zástupci zaměstnanců, inspektorát práce nebo veřejný ochránce práv. Bylo by velmi překvapi vé, kdyby Česká republika této možnosti nevyužila a přístupu zaměstnanců k těmto informacím nezamezila.

3 Srov. např. FUREK, A.: Vybrané problémy poskytování informací o platech podle zákona o svobodném přístupu k informacím od 1. 1. 2023, Právní rozhledy 3/2024, s. 59 a násl. 4 Srov. též PODRAZIL, P.: Blýská se v oblasti rovného odměňování na základě pohlaví na lepší časy? Práce a mzda 4/2023, s. 35 a násl.

45