ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

vždy představuje zavedenou praxi, a existence nového argumentu v podobě jediného zdroje tak může v boji za nastolení rovnějších podmínek odměňování pomoci. Bude zajímavé sledovat, zda se v obou situacích uvedených výše nesetkáme se sna hou interpretovat institut jediného zdroje obráceným způsobem: tedy že je-li určitá část zaměstnavatele nadána jistou mírou autonomie v rámci stanovení podmínek od měňování, měla by být za jediný zdroj považována právě jen ona. Takový argument však nenachází oporu ve znění směrnice a patrně jej půjde vyvrátit i na základě toho, že stát či univerzita nejen že představují jednu právnickou osobu, ale i že projevují významnou iniciativu, pokud jde o stanovení podmínek odměňování napříč svými částmi (ať už se jedná o platové tarify nebo o mzdové řády). 6. Závěrem Bylo by naivní očekávat, že směrnice o transparentnosti v odměňování bude všemi přijata s nadšením. Byl bych však nerad, kdyby se její přijetí aplikační praxí zmítalo mezi dvěma extrémy – interpretováním jejího obsahu způsobem, který neodpovídá její liteře, a jejím ignorováním ve víře, že jde o materii natolik složitou, že se v ní nebudou orientovat ani zaměstnanci a jejich zástupci a její uplatnění v praxi tak bude omezené. Byl bych rád, kdyby i tyto řádky přispěly k tomu, že k těmto jevům docházet nebude.

50