ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

a (hlavně) si je zažít tak, aby byla dodržována s potřebou samozřejmostí. Tento aspekt, tedy obecná známost pravidel, je u dlouhodobě fungující a stále právní úpravy významnou hodnotou. Zásada proporcionality 3 v širokém smyslu slova není rozhodující jen pro zhodno cení, zda lze nebo nelze přistoupit k zavedení právní regulace určitého jevu. Stejně tak je třeba jí reflektovat při změně právní úpravy, zvlášť, má-li se zákonodárná činnost dotknout některého z prvků právní jistoty, jak byly vymezeny shora. Jinak a konkrétněji řečeno, má-li dojít ke změně dlouhodobě fungující právní úpravy, která je obtisknuta v obecném vědomí adresátů, krom toho, že nově přijímaná právní úprava musí být obsažena v příslušném pramenu práva, vyhlášena dostateč ně předem a formulována srozumitelně, musí být důvodné předpokládat, že narušení právní jistoty (stálost práva v čase a inkorporace pravidel do obecného povědomí) bude vyváženo pozitivy, která negativní důsledky (zásah do právní jistoty, související finanční náklady atd.) v konečném důsledku převáží. Pouhé přesvědčení, že nová právní úprava v některých případech, ve kterých do savadní právní úprava nefungovala dobře, bude fungovat lépe, takovým relevantním důvodem ovšem není. I kdyby to totiž byla pravda, je v podstatě jisté, neboť spraved livá a ve všech směrech dobře fungující právní regulace je pouze teoretický konstrukt a nejvyšší aspirace zákonodárce, že pokud bude nová právní úprava v některých dříve problematických situacích fungovat lépe, bude současně v některých doposavad uspo kojivě řešených momentech fungovat hůře. Relevantním důvodem v tomto směru může být podstatná změna regulovaného jeho, v jejímž důsledku dosavadní právní úprava – již není nebo nadále nebude přiléhavá (efektivní z hlediska sledovaného cíle regulace, o jehož naplnění kvůli hodnotovému pokladu právního řádu je třeba i nadále usilovat),

– působí nebo bude působit zásadní nespravedlnosti, nebo; – vede či povede k jinému obdobně závažnému důsledku.

Předložený příspěvek se v kontextu naznačených výchozích tezí věnuje v Parlamentu České republiky projednávané tzv. „flexinovele“ novele zákoníku práce, 4 konkrétně no velizačnímu bodu č. 8 týkajícímu se změny pravidel o délce a běhu výpovědní doby ve smyslu ust. § 51 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 5

3 Srov. například rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/94. 4 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna. 9. volební období. tisk 775/0. 5 Dále jen „ ZPr “

52