ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

Z tehdejší přednášky/prezentace si vypůjčíme obrázek, kterým jsem tehdy ilustro val setrvalou tendenci poklesu počtu pracovních sporů rozhodovaných českými soudy – stručně vyňato: pokud v roce 1990 bylo pravomocně rozhodnuto na našem území 18 790 pracovních sporů, pak v roce 2015 to bylo již jen 3 647 sporů (tedy pokles o více než 80 %). Naivní optimisté by mohli dojít k závěru, že je tomu proto, že úroveň dodržování práv a povinností v pracovněprávních vztazích se od roku 1990 v ČR o tolik zlepšila – kdo se nechce zařadit do této skupiny, měl by být takovým snížením pracovních sporů zaskočen, a to zejména v době současné zaměstnavatelské liberalizační ofenzívy, kterou v pracovním právu zažíváme. Podpořit mobilitu na trhu práce, usnadnit propouštění zaměstnanců, otevřít trh práce zahraniční pracovní síle – to jsou některé z rad, které dostává současná česká liberálně pravicová vláda od svých poradců, a které podporují také zaměstnavatelé, kteří po předchozích letech silného vlivu odborů (v době sociálně demokratických ministrů práce a sociálních věcí) na utváření pracovní legislativy cítí nyní šanci více liberalizovat české pracovní právo více dle přání zaměstnavatelů. Vláda již poslala do Poslanecké sněmovny návrh „flexibilní novelizace“ zákoníku práce, který mj. prodlužuje zkušební dobu, zkracuje výpovědní dobu a nemusí zůstat jen u těchto novinek (mnozí zaměstnavatelé stále vznášejí požadavek na uzákonění „výpovědi bez uvedení důvodu“ – údajně podle dánského vzoru 3 ). Je příznačné, že pokud je za daného stavu odkazováno NERVem na dánský model „flexicurity“, je ve skutečnosti vyzdvihována pouze její část „flexi“ a k „transplantaci“ do českého zákoníku práce je navrhován (dosud v Česku neaplikovaný) institut „výpo vědi zaměstnance bez udání důvodu“. Fakt, že v dánském případě je složka „security“ v případě takové výpovědi zajištěna formou štědré a dlouhodobé podpory v nezaměstnanosti, není zastánci této novoty příliš uváděn – není divu, nevysoká česká podpora v nezaměstnanosti se nedá s mno hem vyšší dánskou podporou v nezaměstnanosti srovnat – to jen dokresluje nekon cepčnost zamýšleného „právního transplantátu“ 4 . Pokud jde o složku „security“, je sice podporovateli „výpovědi bez důvodu“ na značováno, že by taková výpověď měla být spojena s „vyšším“ odstupným (jak „moc vyšším“ v tom se předkladatelé jednotlivých „námětů“ velmi různí), ale již není nijak reflektováno, že stát na konci roku 2023 (možná i v předtuše některých nadcházejících hromadných propouštění v České republice) poměrně „potichu zrušil“ roky platnou právní úpravu, podle které zaměstnavatelem nezaplacené odstupné zaměstnancům stát uhradil do výše 65 % – to již nyní neplatí a zaměstnanci nezbývá, než jít k soudu (v lepším případě, kdy zaměstnavatel ještě „ekonomicky žije“ a je ještě naděje, že na

3 PICHRT, J., HANZAL,V. Několik poznámek k diskusi na téma „propuštění zaměstnance bez udání důvodu“ . Právní rozhledy 9/2024, str. 296–301. 4 RANDLOVÁ, K. Dánský model flexicurity je jako stavebnice Lego. Právní rozhledy 12/2024, str. 396–400.

6