ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

konec bude mít i z čeho platit) nebo uplatnit své pohledávky v rámci insolvenčního řízení. Jeden by řekl – nemilé, ale jistě řešitelné – v členské zemi Evropské unie je přeci možné se obrátit na soud, který spor propuštěného zaměstnance (o nezaplacené od stupné či jiné nároky) rychle (účinně), levně a bez zbytečných formalit rozhodne 5 . Ve většině unijních zemí ano – v České republice: nikoliv levně, většinou ani ne rychle (účinně) a rozhodně ne bez formalit. Liberalizovat pracovní právo podle představ zaměstnavatelů je možné jen při současném zajištění (nikoliv jen formálním) práva zaměstnanců obrátit se na soud, který spor rozhodne v rozumné době, levně a bez zbytečných formalit. II. V České republice nefunguje alternativní rozhodování pracovněprávních sporů a smráká se i nad účastí laického prvku při jejich soudním rozhodování Pokud jde o pracovní spory, jsme zemí se zřejmě nejméně se soudícími zaměst nanci v EU – nepochybně k radosti zaměstnavatelů (s trochou ironie lez uvažovat o tom, zda by nestálo za to uvádět tuto naši laxnost při hájení práv zaměstnanců jako jednu z „výhod“ pro nalákání zahraničních investorů – budoucích zaměstnavatelů na náš trh), jsou ale i mechanizmy mimosoudního řešení pracovních sporů … ano, jsou – v mnohých unijních zemích doplňují možnost soudního řešení (či spíše mu předcházejí a často jej tak činí následně nepotřebným), bohužel – v České republice v současnosti fakticky nefunguje žádný mechanismus alternativního rozhodování pra covněprávních sporů 6 (mediaci v současné podobě za takový nástroj považovat nelze) 7 . Důvody (od historie po současnost) tohoto stavu i možné cesty nápravy jsme s kolegy z pražské právnické fakulty podrobně popsali v analýze vydané v roce 2016 8 . Současně jsme upozorňovali, že je s podivem, že ač v České republice v současnosti v podstatě neexistuje žádná skutečně funkční možnost řešit pracovněprávní spory mimosoudně, veškeré spory se tedy řeší před obecnými soudy, vykazuje Česká republika v přepočtu na počet zaměstnanců až neuvěřitelně malý počet pracovněprávních sporů řešených soudy. 5 Atributy rezonující velmi silně mimo jiné z rozhodnutí SDEU, C715/20 ze dne 20. 2. 2024, srov. PICHRT, J., HANZAL,V. in op. cit sub 2. 6 Srov. PICHRT, J. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích – minulost, současnost a budoucnost . Právní rozhledy, 21/2013, str. 725–731. 7 To je vhodné zdůraznit i proto, že v mnoha zemích tradičně možný postup mimosoudního řešení pracovních sporů snižuje „statistiky“ počtu pracovněprávních sporů řešených soudy v těchto zemích, navíc rychlost, menší „ekonomická náročnost“ a ve více ohledech i „méně invazivní“ řešení pracovně právních sporů touto cestou dává větší naději možnosti dalšího pokračování pracovněprávního vztahu i po proběhlém sporu. 8 Srov. PICHRT, J.; ŠTEFKO, M.; MORÁVEK, J. Analýza alternativních způsobů řešení sporů v pracovně právních vztazích . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016.

7