ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

Překvapivé je, že daná situace (kdy se zaměstnanci v České republice, již skoro vůbec neobrací na soudy se svými nároky vůči zaměstnavatelům) v podstatě po dlouhé roky zjevně nevadí českému odborovému hnutí – to na možnost prosazovat dostupné, levné a rychlé řešení individuálních pracovních sporů (ať již soudy či mimosoudně) již před mnoha roky v podstatě rezignovalo. Při pohledu do minulosti lze přitom konstatovat, že různé formy alternativního rozhodování pracovněprávních sporů mají v České republice dlouhou tradici, stejně jako specializované pracovní soudnictví pak zažily svůj pomyslný vrchol v době první republiky (poněkud paradoxně alternativní rozhodování pracovněprávních sporů zcela nezaniklo dokonce ani v době vlády nedemokratického komunistického režimu v le tech 1948 až 1989). I proto jsme v rámci shora uvedeného projektu zkusili (Pichrt, Štefko, Morávek) v roce 2015 získat sociální partnery pro myšlenku obnovit v České republice rozhodčí řízení v pracovněprávních sporech – poměrně nečekaně zásadnější odmítnutí našich tehdejších snah přišlo nikoliv ze strany zaměstnavatelů, ale ze strany odborů. Odbory nechtěly „ani slyšet“ o naší tehdejší snaze připravit (ve spolupráci s reprezentacemi „obou stran“ – zaměstnavatelů a odborů) pilotní projekt mimosoudního mechanizmu řešení pracovněprávních sporů, a to v době, kdy již bylo zcela zřejmé, že minimálním počtem pracovně právních sporů je Česká republika v Evropě ostrovem „negativní deviace“. Ze strany odborů byly tehdy udávány nejrůznější důvody, proč se jim do renesance mimosoudního rozhodování pracovních sporů nechce, ale „mimo záznam“ bylo odbo rovými funkcionáři přiznáváno, že nemají dostatek kvalifikovaných a „k práci navíc“ ochotných členů, kteří by byli připraveni zasedat v paritně (ze zástupců zaměstnavatelů i zástupců zaměstnanců) utvářených rozhodčích institucích – myšlenka, že by za „od bory“ nemuseli být nominováni vždy jen členové odborů, ale např. i odborníci z řad akademiků apod. nenašla u odborářů odezvu 9 . Argument „nejsou lidi“ se tak neobjevil při rezignaci odborů na participaci při řešení pracovněprávních sporů naposled 10 . Bohužel stejný argument (jakkoliv nevyřčený nahlas) stál nedávno v pozadí „ne utrálního“ postoje odborů ke zrušení instituce přísedících při rozhodování pracovních sporů, na kterém – obávám se – fakticky zřejmě nezmění nic ani první veto prezidenta republiky, který k tomu uvedl: „Přijetí tak důležité změny v soudnictví, jako jednom z pilířů demokracie, měla předcházet podrobná politická debata tak, aby předloha měla větší oporu i v hlasech opozice, … Za prioritu všech změn v justici považuji nesnížit práv 9 Srov. PICHRT, Jan. Alternativní řešení pracovněprávních sporů – strašák současnosti či naděje budoucnosti? In: GREGOROVÁ, Zdeňka. Pracovní právo 2016: Zákoník práce v novelizaci, důchodová reforma v akci. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2017, Spisy Právnické fakulty MU, řada teoretická, no. 581 (řada teoretická), str. 62–82. 10 Srov. PICHRT, J.; ŠTEFKO, M.; MORÁVEK, J . Analýza alternativních způsobů řešení sporů v pracovně právních vztazích. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, str. 370–371.

8