ZÁKONÍK PRÁCE A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2024

4. Závěrečné poznámky Je pravdou, že stávající právní úprava běhu výpovědní doby může vést k různé dél ce doby trvání pracovního poměru u zaměstnanců jednoho zaměstnavatele v relativně stejném postavení. Stane se tak však nikoli důsledkem libovůle, nýbrž v reflexi půso bení právem reprobovaných skutečností. Lze mít za to, že jen v minimálním počtu případů se bude jednat o účelový postup a důsledek nepoctivosti. Může tedy dojít k určitým nespravedlnostem. Není zde však žádný relevantní dů vod a důkaz se domnívat, že by se jednalo o masový z hlediska ústavně chráněných hodnot zásadní moment, který by bylo třeba řešit. Ojedinělé případy dílčích nespravedlností jsou mj. vyváženy předvídatelností práv ní úpravy, jež je v základu neměnná již 75 let. Předkladatel neuvádí žádný přesvědčivý a dostatečně závažný důvod, který by le gitimizoval navrhovanou změnu ve smyslu zásahu do právní jistoty. Nejen ze shora uvedených důvodů lze mít za to, že takový důvod neexistuje. 14 Stejné o absenci relevantního zdůvodnění platí o navrhované změně délky výpo vědní doby či o další navrhované změně v oblasti rozvázání pracovního poměru, jíž je prodloužení lhůt v ust. § 58 ZPr. K navrhované změně ust. § 58 ZPr v krátkosti jen tolik, že předkladatelem prezen tovaný pohled je navíc značně zjednodušující. Jako by si předkladatel neuvědomoval, že se návrh dotýká deliktní odpovědnosti zaměstnance a navrhuje se podstatná změna v jednom ze segmentů odpovědnosti za městnance za zaviněné porušení pracovněprávních povinností. Taková změna by měla být, podobně jako tomu bylo například u změny promlčení veřejnoprávních deliktů, podrobena důsledné odborné diskusi. Ve vztahu k ní lze předeslat, že argument ve smyslu, že zaměstnavatelé mají pro blém ve stávajících lhůtách právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru doručit mj. proto, že „ může se totiž jednat i o velmi neurčité podezření, k jehož prošetření současná délka subjektivní lhůty nepostačuje “, 15 je ze dvou důvodů lichý. Jednak lhůta plyne až od okamžiku, kdy se zaměstnavatel o porušení pracovní ká zně dozví. Neurčité podezření nenaplňuje podmínku, že se zaměstnavatel o porušení pracovní kázně ve smyslu ust. § 58 ZPr dozvěděl. 14 Z hlediska právní jistoty by předkladatel měl z povahy věci mj. zhodnotit, nakolik dojde k dalšímu zkomplikování praktického použití již tak relativně komplikované úpravy ust. § 52 ve spojení s ust. § 53 a § 54 ZPr. Stranou úvah by neměl zůstat i praktický dopad právní úpravy například do oblasti hromadného pro pouštění, resp. administrativní náročnost postupu zaměstnavatele při rozvazování pracovního poměru s větším počtem zaměstnanců. 15 Srov. Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna. 9. volební období. tisk 775/0.

61