Zemědělské právo / Damohorský a kol.

zemědělské právo

Milan Damohorský a kol.

2021

Autorský kolektiv: prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc.: vedoucí autorského kolektivu: kap. 1, 2.1, 2.2, 2.3, 2.4, 5, 9, celková revize a redakce díla JUDr. Alena Chaloupková: kap. 4, 6, 13 (spoluautorství) JUDr. Jakub Kanický: kap. 2.5, 3, 7, 8, 10, 11, 12 (spoluautorství), věcný rejstřík JUDr. Hana Müllerová, Ph.D.: kap. 4, 6, 13 (spoluautorství) JUDr. Martin Smolek, Ph.D., LL.M.: kap. 14, 15 JUDr. Tereza Snopková, Ph.D.: kap. 2.5, 3, 7, 8, 10, 11, 12 (spoluautorství) KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Damohorský, Milan, 1963– Zemědělské právo / Milan Damohorský a kol. – 1. vydání v nakladatelství Eva Rozkotová. – Beroun : Eva Rozkotová, 2021. – 228 stran Anglické resumé Obsahuje bibliografii a rejstřík ISBN 978-80-87488-43-0 (brožováno) * 349.42 * (437.3) * (048.8:082) – zemědělské právo – zemědělské právo – Česko – kolektivní monografie 349 – Pracovní, sociální, stavební právo. Právo životního prostředí [16]

© Milan Damohorský, 2021 © Alena Chaloupková, 2021

© Jakub Kanický, 2021 © Hana Müllerová, 2021 © Martin Smolek, 2021 © Tereza Snopková, 2021 © obálka František Rozkot © Nakladatelství Eva Rozkotová, Beroun 2021

Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv další rozmnožování nebo další šíření obsahu této knihy nebo její části včetně kopírování, skenování či jiného převádění do elektronické podoby je zakázáno bez předchozího výslovného souhlasu nakladatele.

ISBN 978-80-87488-43-0

OBSAH

Seznam zkratek

9

Předmluva

10

Kapitola 1. vývoj zemědělství v české republice

13

Kapitola 2. základy zemědělského práva

15 15 16 16 18 21 24 24 25 27 29 31 31 32 33 34 35 36

2.1 Dělení zemědělského práva 2.2 Příčiny a cíle právní úpravy

2.3 Předmět a systém zemědělského práva 2.4 Subjekty právních vztahů v zemědělství

2.5 Zákon o zemědělství

Kapitola 3. Vlastnické a užívací vztahy k půdě a jinému zemědělskému a lesnímu majetku

3.1 První pozemková reforma 3.2 Druhá pozemková reforma

3.3 Období pozemkového vlastnictví za socialismu 3.4 Současný stav pozemkového vlastnictví v České republice

3.5 Pozemkové úpravy

3.5.1 Účel a prameny právní úpravy pozemkových úprav

3.5.2 Předmět a formy pozemkových úprav

3.6 Ochrana zemědělské půdy

3.6.1 Příčiny a cíle ochrany půdy

3.6.2 Prameny právní úpravy ochrany zemědělské půdy 3.6.3 Zásady ochrany zemědělského půdního fondu

3.6.4 Odnětí zemědělské půdy 37 3.6.5 Orgány státní správy ochrany zemědělského půdního fondu 38 3.6.6 Deliktní odpovědnost 39 Kapitola 4. Živočišná výroba a veterinární péče 40 4.1 Uvedení problematiky a cíle právní úpravy 40 4.2 Unijní právní úprava živočišné výroby a veterinární péče 41 4.3 Česká právní úprava živočišné výroby a veterinární péče 43

3

4.3.1 Evidence zemědělských podnikatelů 4.3.2 Pojmosloví veterinárního zákona

43 44 44 46 47 50 52 53

4.3.3 Povinnosti chovatelů

4.3.4 Přemísťování a vnitrostátní přeprava zvířat

4.3.5 Nákazy a jejich zdolávání

4.3.6 Zdravotní nezávadnost živočišných produktů 4.3.7 Zahraniční obchodování se zvířaty a živočišnými produkty

4.3.8 Veterinární asanace

4.3.9 Státní správa ve věcech veterinární péče 55 4.3.10 Ochrana genetického fondu, zajištění reprodukce zvířat, označování a evidence 56 Kapitola 5. Ochrana zvířat proti týrání 60 5.1 Zakázané činnosti ve vztahu ke zvířatům 60 5.2 Orgány státní správy na úseku ochrany zvířat proti týrání 64 5.3 Deliktní odpovědnost 64 Kapitola 6. Rostlinná výroba a rostlinolékařská péče 67 6.1 Smysl a cíle právní úpravy 67 6.2 Mezinárodněprávní úprava rostlinné výroby a rostlinolékařské péče 68 6.3 Unijní právní úprava rostlinné výroby a rostlinolékařské péče 69 6.4 Česká právní úprava rostlinné výroby a rostlinolékařské péče 71 6.4.1 Osiva a sadba (rozmnožovací materiál rostlin) 72 6.4.2 Odrůdový řád 75 6.4.3 Ochrana práv k odrůdám 78 6.4.4 Reprodukční materiál lesních dřevin 79 6.4.5 Základní směry úpravy rostlinolékařské péče 81 6.4.6 Ochrana rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům a poruchám 81 6.4.7 Ochrana rostlin a rostlinných produktů před zavlékáním a rozšiřováním škodlivých organismů 83 6.4.8 Přípravky na ochranu rostlin 86 6.4.9 Ochrana zdraví lidí, zvířat a životního prostředí před nepříznivými vlivy škodlivých organismů a přípravků na ochranu rostlin 87 6.4.10 Mechanizační prostředky na ochranu rostlin 89

4

6.4.11 Státní správa ve věcech rostlinolékařské péče a rostlinolékařský dozor 6.4.12 Ochrana planě rostoucích rostlin a ochrana dřevin rostoucích mimo les Kapitola 7. Vinohradnictví, vinařství a chmelařství

89

90

94

7.1 Smysl a cíle právní úpravy 94 7.2 Prameny právní úpravy vinohradnictví, vinařství a chmelařství 94 7.3 Česká právní úprava vinohradnictví a vinařství 95 7.3.1 Vinohradnictví 95 7.3.2 Vinařství 96 7.3.3 Vinařský fond 98 7.3.4 Orgány státní správy 99 7.3.5 Přestupky 99 7.4 Česká právní úprava chmelařství 99 Kapitola 8. Lesní hospodářství 101 8.1 Příčiny a cíle ochrany lesa 101 8.2 Prameny právní úpravy 101 8.3 Předmět právní úpravy 103 8.4 Prostředky ochrany lesa 104 8.4.1 Kategorizace lesů 104 8.4.2 Lesnické plánování 104 8.4.3 Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa 106 8.4.4 Povinnosti při hospodaření v lesích 107 8.4.5 Ochrana lesa při obecném užívání lesů 108 8.5 Ekonomické nástroje uplatňované při ochraně lesa 109 8.6 Organizace státní správy v ochraně lesa 111 8.7 Odpovědnost v ochraně lesa 112 Kapitola 9. Myslivost, rybářství a včelařství 113 9.1 Myslivost 113 9.1.1 Základní pojmy myslivosti 114 9.1.2 Honitba 115 9.1.3 Myslivecké hospodaření a lov 116

5

9.1.4 Škody způsobené užíváním honitby, zvěří a škody na zvěři 119 9.1.5 Škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy 119 9.1.6 Deliktní odpovědnost na úseku myslivosti 120 9.1.7 Státní správa myslivosti 120 9.2 Rybářství 121 9.2.1 Základní pojmy 122 9.2.2 Výkon rybářského práva 123 9.2.3 Ochrana mořských rybolovných zdrojů 125 9.2.4 Deliktní odpovědnost na úseku rybářství 125 9.2.5 Orgány státní správy rybářství 126 9.3 Včelařství 127 9.3.1 Význam včel 128 9.3.2 Prameny právní úpravy 128 9.3.3 Výkon státní správy včelařství 135 Kapitola 10. Ekologické zemědělství 136 10.1 Prameny právní úpravy 138 10.2 Základní pojmy 138 10.3 Povinnosti ekologického zemědělce 139 10.4 Osvědčování a označování biopotravin a bioproduktů 140 10.5 Kontrolní systém 141 10.6 Deliktní odpovědnost 141 Kapitola 11. Potravinové právo, krmiva 142 11.1 Zásady potravinového práva 142 11.2 Mezinárodní a evropské prameny právní úpravy 143 11.3 K vývoji unijního potravinového práva 144 11.4 Prameny českého potravinového práva 144 11.5 Základní pojmy a povinnosti 145 11.6 Označování potravin 146 11.7 Bezpečnost potravin 147 11.8 Dozorové orgány nad potravinami a krmivy 148 11.9 Řízení a kontrola výkonu státní správy 148 11.10 Deliktní odpovědnost 148 11.11 Regulace krmiv 148

6

Kapitola 12. Právní úprava nakládání s látkami a přípravky používanými v zemědělství

151 151 152 153 154 155 156

12.1 Ochrana zemědělského půdního fondu

12.2 Ochrana vody 12.3 Ochrana ovzduší

12.4 Hnojiva

12.5 Ochrana rostlin 12.6 Chemický zákon

Kapitola 13. Geneticky modifikované organismy a produkty 158 13.1 Smysl a hlavní principy právní úpravy 158 13.2 Mezinárodní prameny právní úpravy 162 13.3 Unijní právní úprava GMO 163 13.3.1 Uvolňování GMO do životního prostředí a uvádění GMO na trh 164 13.3.2 GM potraviny a krmiva 165 13.3.3 Sledovatelnost a označování produktů z GMO 166 13.4 Česká právní úprava 167 13.4.1 Základní pojmy 167 13.4.2 Právní režimy nakládání s GMO a jejich administrativně-právní nástroje 168 13.4.3 Koncepční nástroje v oblasti nakládání s GMO 170 13.4.4 Výkon státní správy 171 Kapitola 14. Mezinárodněprávní aspekty zemědělství 172 14.1 Mezinárodní obchodní organizace 173 14.1.1 Dohoda o zemědělství 173 14.1.2 Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření 179 14.2 Ostatní mezinárodní organizace 183 14.2.1 Organizace OSN pro výživu a zemědělství 183 14.2.2 Ostatní vybrané organizace 184

7

14.3 Smluvní základna české republiky

185 185 187 189 189 189 190 194 194 198 200 203 204 205 208 208 209 210 211 211 212 213 213 215 217 219 221 223

14.3.1 Multilaterální smlouvy 14.3.2 Bilaterální smlouvy

Kapitola 15. Zemědělské právo Evropské unie

15.1 Společná zemědělská politika

15.1.1 Základní údaje o zemědělství v Evropské unii 15.1.2 Historie společné zemědělské politiky

15.2 Prameny zemědělského práva evropské unie

15.2.1 Primární právo

15.2.2 Zemědělství a vnitřní trh 15.2.3 Zemědělství a hospodářská soutěž

15.2.4 Sekundární předpisy

15.2.5 Tvorba unijních zemědělských předpisů 15.2.6 Rozhodovací činnost Soudního dvora EU

15.3 Tržní opatření

15.3.1 Dva pilíře SPZ

15.3.2 Společná organizace trhů se zemědělskými produkty

15.3.3 Přímé platby

15.4 Rozvoj venkova

15.4.1 Obecný rámec rozvoje venkova

15.4.2 Programy podpory

15.5 Vnější dimenze společné zemědělské politiky

15.5.1 Mezinárodní smlouvy EU

15.5.2 Vztah mezi EU a Světovou obchodní organizací

Summary Literatura O autorech

Věcný rejstřík

8

SEZNAM ZKRATEK ČIŽP

Česká inspekce životního prostředí

ČR

Česká republika

ČSV

Český svaz včelařů

EFSA

Evropský úřad pro bezpečnost potravin

EP

Evropský parlament

ESD

Evropský soudní dvůr (označení pro Soudní dvůr EU v období před vstupem v platnost Lisabonské smlouvy)

EU

Evropská unie

FAO

Food and Agriculture Organisation of the United Nations – – Organizace OSN pro výživu a zemědělství

GATT

Všeobecná dohoda o clech a obchodu

GM

geneticky modifikovaný

GMM GMO

geneticky modifikované mikroorganismy geneticky modifikované organismy jednotné zemědělské družstvo lesní hospodářská osnova lesní hospodářský plán Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí

JZD

LHO LHP MZe MŽP

OPRL

oblastní plán rozvoje lesů

o. z.

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

SFEU Smlouva o fungování EU Smlouva o EHS Smlouva o založení Evropského hospodářského prostoru Smlouva o ES Smlouva o založení Evropského společenství SZP Společná zemědělská politika SZIF Státní zemědělský a intervenční fond ÚKZÚZ Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský USA Spojené státy americké WTO Světová obchodní organizace

9

Předmluva Právní vztahy upravené předpisy zemědělského práva se dotýkají značného množ- ství lidských činností. V konečném důsledku se týkají každého z nás jako spotřebitelů zemědělských výrobků. Naše monografie si klade za cíl novým způsobem seznámit čtenáře se strukturou a obsahem zemědělského práva. Systematika zemědělského práva je výrazně ovlivněna tím, že tento obor velmi úzce navazuje a prolíná se s právem životního prostředí, předpisy ochrany veřejného zdraví, případně s dalšími oblastmi práva veřejného i soukromého. Mezi úzce navazující oblasti práva lze řadit také například právo občanské, po- zemkové, správní či finanční. Jedná se však o oblasti, které jsou jako obecný základ víceméně ponechány mimo předmět této publikace. Nicméně i tak tvoří například úprava vlastnictví nebo úprava nájmu, resp. pachtovních smluv prakticky velmi vý- znamný prvek při zajištění zemědělské činnosti. Cílem publikace však není jen podrobně popsat všechny oblasti zahrnuté do ze- mědělského práva. Jedná se spíše o jejich charakteristiku a vyzdvihnutí podstatných prvků té které oblasti zemědělského práva. Důležitá je také návaznost na právo evropské jako nedílnou součást právního rám- ce zemědělského práva. Je to právě Evropská unie a společná zemědělská politika za- hrnující systém financování zemědělství a hlavní směry budoucího vývoje (s důrazem na „greening“ zemědělství), které tvoří základ zemědělského práva pro členské státy. Nařízení (EU) č. 1308/2013, které je základem pro společnou organizaci trhů se zemědělskými produkty, obsahuje právní nástroje (stanovení podmínek výroby a ob- chodu, dotace atd.) směřující k zajištění toho, že u vybraných zemědělských komodit (například obilniny, olejniny, hovězí a vepřové maso, drůbeží maso, mléko a mléčné výrobky) budou minimalizovány výkyvy v jejich nabídce, resp. v cenách placených zemědělcům a současně budou stabilizovány ceny pro konečného spotřebitele. Pokud jde o strukturu publikace, pak je úvodní kapitola věnována stručnému uve- dení do problematiky zemědělství a zemědělského práva. Jedná se o stručný historic- ký exkurz, v němž je naznačeno, z čeho plynou určité komplikace zemědělské výroby. Kapitola druhá se věnuje charakteristice zemědělského práva jako vědní disciplíny a důvodům jejího vzniku. Dále je zde proveden popis systematiky tohoto oboru, ja- kož i subjektů, které jsou v dané oblasti zastoupeny. Charakterizován je také základní zákon, zákon o zemědělství. Kapitola třetí charakterizuje vlastnické a užívací vztahy k půdě a jinému zeměděl- skému a lesnímu majetku. Podrobně jsou zde popsány pozemkové reformy proběh- nuvší na území dnešní České republiky. Tyto reformy výrazně ovlivnily současný stav uspořádání půdy na našem území a v průběhu historického vývoje značně zasáhly do vlastnictví půdy. Tato část publikace vede čtenáře přes stručný popis řešení sporů

10

z restitučních nároků až k nedávnému provedení tzv. „církevních restitucí“. Závěr třetí kapitoly je věnován pozemkovým úpravám a ochraně zemědělského půdního fondu jako základního výrobního prostředku pro velkou část zemědělské výroby. Kapitoly čtvrtá a šestá obsahují komplexní charakteristiku rostlinné, resp. živočiš- né výroby. Jedná se o poměrně podrobný přehled, na němž je patrné, jak velkou část lidských činností zemědělské právo pokrývá. Kapitola pátá je věnována speciálně vybrané části živočišné péče, a to ochraně zvířat proti týrání. Kapitoly sedmá a devátá jsou věnovány právní úpravě pěstování a zpracování vybra- ných komodit (víno, chmel) a zvláštním činnostem v zemědělství (myslivost, rybářství, včelařství). Zvláštní kapitola osmá popisuje právní úpravu lesního hospodářství. Pozornost je pak v desáté kapitole věnována ekologickému zemědělství jako vý- znamnému směru pro zajištění udržitelnosti v zemědělství. Rozsáhlou oblast zemědělského práva tvoří předpisy práva potravinového, které jsou popsány v kapitole jedenácté. Tyto předpisy mají například v otázce označování potravin bezprostřední dopad na informovanost jednotlivců jako spotřebitelů. Kapitola dvanáctá a třináctá komplexně charakterizují možné nepříznivé vlivy na zemědělskou výrobu, a naopak zemědělské výroby na složky životního prostředí, popřípadě i na lidské zdraví. Jedná se o oblast využití geneticky modifikovaných orga- nismů, kde se s ohledem na nejistotu ohledně (ne)bezpečnosti jejich využití vychází z principu předběžné opatrnosti. Dále se jedná o využití chemických látek v zeměděl- ství, ovlivňování vodních zdrojů, využívání hnojiv, nakládání s odpady atd. V kapitole čtrnácté a patnácté je podán komplexní výklad evropského a mezi- národního zemědělského práva. Vzhledem k tomu, že takto přehledný a aktuální výklad není zřejmě jinde v české literatuře dostupný, jedná se o svým způsobem významný a ojedinělý text. V této části publikace je vyjasněna návaznost na meziná- rodní a evropské normy a jsou vysvětleny možnosti českých zemědělců ve srovnání s ostatními evropskými zemědělci. Přehledně jsou zde vysvětleny zemědělské reformy v Evropské unii, na nichž jsou zřetelně vidět problémy (jako jsou například výkyvy počasí ovlivňující výši úrody), s nimiž se zemědělské právo musí vypořádat. Orgány tvořící politiku a legislativu EU musí také vyrovnat snahu členských států o samozá- sobení na straně jedné a nutnost spolupráce ve společném prostoru na straně druhé. Kniha je díky své komplexnosti a přehlednému uspořádání určena pro studenty a učitele právnických fakult vysokých škol, středních a vysokých zemědělských a lesnic- kých škol, a dále též pro pracovníky v zemědělství a pracovníky státní správy na tomto úseku. Za autory jsme přesvědčeni, že čtenářům poskytne základní a ucelený přehled o zemědělském právu v České republice a EU a pomůže jim zorientovat se v důleži-

11

tých změnách, kterými zemědělské právo prošlo. Přitom se jedná o změny ovlivňující život každého z nás, ať již na poli celospolečenského vývoje (ovlivnění trhů politic- kými konflikty), nebo v oblasti stavu složek životního prostředí (klimatické změny). Publikace vychází z právního stavu dosaženého ke dni 1. září 2021. Autoři tímto velice děkují oběma recenzentům– paní doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc. z Katedry práva životního prostředí a pozemkového práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a panu JUDr. Jindřichu Urfusovi, řediteli legislativního odboru Ministerstva zemědělství ČR, a to za jejich cenné připomínky a podněty.

Praha, říjen 2021

Prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. za autorský kolektiv

12

vývoj zemědělství v české republice

KAPITOLA 1 vývoj zemědělství v české republice

Motto: „Jiní lidé žijí, aby jedli, já jím, abych žil.“ Sokrates

Zemědělství je jednou z nejstarších a nejdůležitějších lidských činností. Původně se jednalo o lov a sběračství, později dochází k záměrnému využívá- ní půdy k pastevectví a pěstování plodin. O historii a významu zemědělství bylo napsáno velké množství jak vědecké, tak i odborně populární literatury, na kterou odkazujeme mimo jiné i na zá- věr této knihy. Je zjevné, že obživa byla, je a bude pro člověka hrát vždy klíčo- vou roli. Neúrody a hladomory pak byly příčinou velkých migrací obyvatel. Postupně v historii lidstva s jeho stále rostoucí populací docházelo k osíd- lování půdy a nových oblastí (území) u nás i ve světě (tzv. kolonizace), ke žďáření (vypalování) lesů (viz též názvy obcí Žďár apod.) a přibývala s tím spojená řemesla a následně i průmysl. Zejména v posledních dvou stoletích dochází ke značné specializaci v pěstování rostlin a chovu zvířat a probíhá vědecká a technická revoluce i v oblasti zemědělství (nové stroje, postupy, chemické látky – hnojiva a pesticidy, ale i vznik specializovaných zemědělských škol atd.). Z důležitých historických milníků lze ve vztahu k zemědělské činnosti zmí- nit neklid vyvolaný napoleonskými válkami vedoucí až k finančnímu zhrou- cení rakouské monarchie v roce 1811 a revoluční rok 1848, v němž byla zru- šena robota. Přechod k manufakturní výrobě vedl ke stěhování venkovského obyvatelstva do měst a současně ke zvýšení nároků na produkci potravin. Ve druhé polovině 19. století byla využita prakticky veškerá pro zeměděl- ství použitelná půda. Namísto úhorového hospodaření, kdy dvě třetiny orné půdy byly využívány k zemědělství, zatímco jedna třetina ležela ladem, za- čalo být využíváno hospodaření střídavé (využívání celé plochy orné půdy se střídáním plodin). S rozvojem zemědělské techniky souvisí též scelování pozemků pro usnadnění práce a její lepší organizaci. Pokračovala specializace zemědělských činností, inovace zemědělské techniky a velká pozornost byla věnována kvalitní výživě plodin (využití hnojiv).

13

vývoj zemědělství v české republice Zemědělství v první polovině 20. století čelilo stejně jako další oblasti lid- ské činnosti dvěma extrémním událostem – 1. a 2. světové válce. Poválečné období pak lze charakterizovat nejen úbytkem pracovní síly a zdevastovanou krajinou, ale zejména rozdělením světa v otázce dalšího ekonomicko-politic- kého vývoje. V československých podmínkách došlo po 2. světové válce k socializaci venkova zahrnující kolektivizaci zemědělství a v rámci druhé etapy k inten- zifikaci zemědělské výroby (zejména za pomoci chemizace zemědělství). Byl zaveden centralistický způsob řízení zemědělství, který byl rozdělen do pěti- letých plánů (ty byly realizovány v letech 1949–1990). Kromě poválečné krize je třeba připomenout i pozemkovou reformu z 20. let 20. století, která vedla k oslabení šlechtických velkostatků ve pro- spěch středních a větších hospodářství. Celosvětová hospodářská krize ve 30. letech způsobila zadlužení řady pod- niků, zvláště těch s menší výměrou půdy. I na pozadí těchto událostí však byly zaváděny nové technologie a stroje, a to jak místní, tak zahraniční výroby. Socialistické řízení zemědělství bylo po roce 1989 nahrazeno postupným vracením půdy a jejího užívání původním vlastníkům a obnovou vlastnic- kých vztahů. Do zatím poslední etapy vývoje zemědělství zásadním způsobem vstupují požadavky Evropské unie a celkově nové uspořádání vztahů mezi evropskými státy. Ve všech obdobích svého vývoje je zemědělská činnost odvětvím, které bez- prostředně podléhá přírodním vlivům (včetně situací tzv. vyšší moci, jako jsou neúrody způsobené povodněmi, suchy, přemnožením škůdců, požáry atd.). Správná organizace práce, správné rozčlenění a charakteristika půd, ja- kož i její efektivní využití, vhodné používání technologií a rostlinolékařských přípravků, pozemkové úpravy a meliorace jsou pak praktickými nástroji, jak zajistit hlavní smysl zemědělství – obživu obyvatel. Současně však musí být respektovány i sociální a ekologické funkce zemědělství. Právo je důležitým a v současné době nezbytným základem pro naplnění zmíněných funkcí. Dává i této lidské činnosti určitý nezbytný řád a rámec. S ohledem na omezenou předvídatelnost výsledků zemědělské výroby upra- vuje právo také ekonomické nástroje, které umožňují další investice, jakož i kompenzace reagující na výkyvy v zemědělských výnosech.

14

zemědělské právo

Milan Damohorský a kol.

Nakladatelství Eva Rozkotová Na Ptačí skále 547, 266 01 Beroun www.rozkotova.com 1. vydání v nakladatelství Eva Rozkotová Obálka: František Rozkot Tisk: powerprint s. r. o.