Automobilový průmysl a trh vozidel v globální perspektivě

aktem sdílení, resp. předání velkého objemu dat, mohou samozřejmě vznikat další otáz ky: přechodu odpovědnosti za jejich zabezpečení a následně odpovědnosti za narušení, ztrátu, zneužití dat…, na což naráží požadavek na definici rozhraní či aplikace pro jejich předávání a rozdělení břemene představovaného fungováním celého poměrně kompli kovaného systému. Předpis, který toto všechno napřed promyslí a posléze upraví, chce-li výše popsa né trilema uspokojivě řešit, stojí ještě před jiným dilematem: mezi obecností a detailnos tí, mezi nedostatečnou a přehnanou regulací. Z naznačených problémů by se nabízelo, že by předpis měl být co nejkonkrétnější a režim sdílení citlivé části automobilových dat, role a odpovědnosti všech stran co nejlépe definovat a normovat. Zjistit, zda je to možné, aniž by došlo k regulaci bránící inovacím a dynamickému rozvoji sektoru, pře sahuje možnosti této analýzy i jejího autora. Nicméně, je-li nastavení režimu sdílení dat hlavním úkolem sektorového nařízení, mělo by se pokusit o to být na jedné straně velmi konkrétní a na druhé pružné a otevřené změnám. Pod tlakem těchto spíše protichůd ných požadavků se jeví jako nejrealističtější hledání určité regulace ne pro samotnou podobu a obsah sdílení mezi výrobci a na ně navazujícími aktéry široce pojatého after marketu , ale pro režim trhu s daty, resp. (jak již bylo zmíněno výše) pro fungování ne závislých zprostředkovatelů, agregátorů a zpracovatelů dat, tedy datových profesionálů, kteří od-břemení automobilky, ale hlavně rodící se nezávislé poskytovatele navazujícího zboží a služeb (a koneckonců i jednotlivé řidiče) od nutnosti stát se každý sám o sobě data-profesionály vyšší úrovně. Budoucnost ukáže, zda směřujeme k regulovanému trhu několika málo přísně licencovaných a dozorovaných (i co do nákladů na vlastní chod a marží) datových spo lečností, které zajišťují to, že v nezbytné míře chráněná data jsou dostupná za přijatel nou cenu (tedy, pro přibližnou představu, k něčemu na způsob zdravotních pojišťoven v post-bismarckovském systému zdravotního pojištění) (Wallace, 2013). Z pohledu autora však jde o řešení, které může přinést bezpečnost dat, transparentnost nakládání s nimi a pravděpodobně i snesitelnou cenu fungování celého systému jejich dostatečné ho sdílení. 5.6 Závěr Snaha polemicky ukázat, do jakých mantinelů se musí vměstnat legislativní řešení určitého nazrálého problému, komplikovaného střetem nejen protichůdných zájmů, ale i ne vždy kompatibilních základních práv a svobod chráněných právem EU, může jen stěží vést k jednoznačnému a uspokojivému závěru. Jak bylo snad dostatečně přesvědčivě ukázáno, lehce dosažitelná jsou jen nevyho vující řešení. Nejsnáze dosažitelné je špatné sdílení dat, a tedy špatná soutěž v sektoru při ochraně soukromí na úrovni, kterou máme dosud. Alternativně může samozřejmě být rozšířeno sdílení dat při jejich zhoršené ochraně, která se stane cenou za otevřenější soutěž a vyšší efektivitu v navazujících dodávkách a službách. Anebo – budou-li orgány prosazující soutěž a ochranu dat na výši ve vynucení souladu s předpisy – nás čeká lepší sdílení dat při jejich přísné ochraně, ale za citelně vyšší cenu pro všechny zúčastněné. Lepší než tato řešení, je technicky, ekonomicky i právně náročné hledání takové podoby regulace, která se vyhne oběma krajnostem (nechat bez regulace vs. co nejvíce regulovat)

101