Automobilový průmysl a trh vozidel v globální perspektivě

komunikaci s řidičem. To si logicky vyžádá další opatření v oblasti kyber netické bezpečnosti a ochrany soukromí. Půjde o propracovanější, standar dizovanou, v podstatě před-připravenou cestu ke sdílení a k dalšímu využití automobilových dat. Ovšem náklady takového řešení budou vyšší a správní dohled náročnější. • Option 3: Nad rámec toho, co vyžadují Option 1 and 2, bude definováno, jakými způsoby a režimy bude zajišťován přístup k datům a jak bude jejich sdílení a využití kontrolováno. Půjde o detailní a průběžně aktualizovanou sadu pravidel přístupu k datům, což dle Komise představuje nejlepší řešení pro soutěž, inovace, výběr spotřebitele, ochranu jeho soukromí a osobních dat. Odvrácenou stranou, kterou Komise rovněž uvádí, budou vyšší nákla dy a nároky pro všechny strany: originální výrobce, aftermarket , veřejnou správu a její rozpočty… v konečném důsledku pro spotřebitele a celou spo lečnost. Poměr pro a proti u jednotlivých nastíněných scénářů je logický a jasný: od vol ného „safari“ relativně nenáročného na dohled a údržbu až po nákladný, ale přehledný a bezpečný „zoopark“. Jednotlivé scénáře se z vnějšího pohledu obtížně hodnotí, protože ještě neznáme definitivní podobu, natož praktické dopady, Aktu o datech, lze o funkč nosti nadstaveb na jím vyžadovaný standard jen spekulovat. Návrhy navíc nejsou Komisí dostatečně specifikovány do té míry, aby bylo zřejmé, která data se již sdílejí a jen se případně změní standardy tohoto sdílení, a jaká data budou novou povinností a stan dardem zasažena poprvé, ani která z těchto dat budou čistě technická či anonymizovaná a která budou naopak vyžadovat přísný režim ochrany soukromí. Ocenění ze strany externího pozorovatele příliš nepomáhá ani následná diskuse k návrhu, která je na webové stránce Komise rovněž dostupná (European Commission, 2022). Vyplývá z ní, že alespoň v prvních reakcích žádná z vlivných lobby nestojí ve stře du, nikdo neobhajuje „něco mezi“ scénáři 1 a 2. Výrobci automobilů, zastupovaní již zmiňovaným sdružením ACEA, dále např. Americká rada pro automobilový sektor (American Automotive Policy Council – AAPC) nebo Asociace výrobců autonom ních vozidel (The Autonomous Vehicle Industry Association – AVIA), by byli nejradě ji, kdyby Komise prosazovala jen základní scénář (tedy Option 0). Naopak, prakticky všichni mimo okruh originálních výrobců, ať jde o výše uvedenou asociací CLEPA, dále Evropské sdružení prodejců a opravářů automobilů (European Council for Motor Trades and Repairs – CECRA) nebo Evropskou spotřebitelskou organizaci BEUC, preferují nejnáročnější scénář (Option 3). Jednotlivci, vyjadřující se na webové stránce Komise často anonymně, by se zřejmě shodli na sloganu „můj vůz, má data!“, jelikož žádají co nejúplnější kontrolu nad všemi auty generovanými daty, odmítají automatický přenos dat mimo vůz a trvají na volném rozhodování o tom, zda budou data vymazána, anonymizována nebo pod podmínkou jednotlivých informovaných souhlasů použita a sdílena. S ohledem na to, co bylo o tématu napsáno výše, jde o vymezení pozic, které je očekávatelné a odůvodnitelné prioritním zájmem každé z dotčených skupin. Nahlíženo prizmatem popsaného trilematu „soutěž – soukromí (osobní data) – spotřeba (cenově dostupná)“ je však jasné, že oba krajní scénáře (tedy Option 0 a 3) nejsou jeho uspokojivým řešením. Ponechání automobilových dat v režimu Aktu a da-

98