Automobilový průmysl a trh vozidel v globální perspektivě

tech je přehlížením odlišnosti toho, jak funguje trh automobilů s celým jeho tradičním i nově vznikajícím okolím servisu a dalších služeb, ve srovnání např. s chytrými led ničkami nebo telefony. Lze si těžko představit, že by robustní a rozvětvený, nezávislý aftermarket mohl expandovat jen díky tomu, že se ke všem potřebnými datům dostane na základě žádostí jednotlivých uživatelů – vlastníků a řidičů – aut, resp. že by si vystačil se základními technickými daty, která jsou již dnes poskytována dle nařízení 2018/858/ EU o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel. Dosvědčují to i em pirická data, týkající se využívání čl. 20 nařízení 2016/679 GDPR o přenositelnosti dat, který je založen na podobném principu. Ukázalo se, že bez doplnění potřebné „funkční infrastruktury pro přímý přenos mezi různými poskytovateli služeb“ zůstává jeho po tenciál nevyužit (Symoudis, Mager et al., 2021). Podobně by zůstal nevyužit potenciál soutěže a inovací, pokud by většina cenných dat zůstávala u originálních výrobců aut. „Dokonalá“ regulace, kterou nabízí scénář č. 3, je nejen nákladná, ale potenciál ně i velmi byrokratická, a tedy brzdící soutěž a inovace (Bejček, 2023, s. 25). Tato „Option 3“ vypadá na papíře jako řešení spojující v sobě vysokou ochranu soutěže i sou kromí, ale sama Komise přiznává nákladnost pro všechny strany a průběžnou potřebu neustále aktualizovat právní úpravu, aby nedocházelo ke zpomalování inovací, které by mohly narážet na rychle zastarávající předpisy o tom, jaká data, jak roztříděná, jakým postupem, s jakým zabezpečením a za jakých podmínek mají býti dávána k dispozici. Již z toho jsou patrné mimořádné náklady intelektuální, organizační a v posledku hlavně finanční, které by efektivní fungování takového systému vyžadovalo. Jisté zprůhlednění a snad i zlevnění by mohl přinést v literatuře diskutovaný návrh (Kerber, 2022, s. 134), Komisí však dosud nereflektovaný, aby všechna generovaná data z aut nešla k vý robcům ale k neutrálnímu „důvěrníkovi“ (neutral trustee), který by je zabezpečoval a rozděloval (kterého by ovšem všichni jeho odpůrci okamžitě nazvali orwellovským „Velkým bratrem“). Toto stručné vyhodnocení napovídá, že první pozice zaujaté vůči návrhu Komise jsou spíše vyjednávací a oba názorové póly si uvědomují a postupně snad i akceptují nutnost kompromisu, který bude lépe řešit trilema soutěž-soukromí-spotřeba. EU si nemůže dovolit obětovat ani základní práva, kterými jsou ochrana soukromí a osobních dat (čl. 7 and 8 její Listiny základních práv – LZPEU), ale ani volnou a nenarušenou soutěž, která je součástí jejího prioritního cíle fungování vnitřního trhu (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU a Protokol 27 k zakládacím Smlouvám). Ustanovení Smlouvy o fungová ní EU (SFEU) ochraňující soutěž navíc patří mezi normy veřejného pořádku EU a mají i přímý vztah k zajištění ekonomických práv evropského spotřebitele, tj. k čl. 169 SFEU a čl. 38 LZPEU. Maximálně lze tedy uvažovat o zacílení, intenzitě a prioritách vynucení evropských nástrojů ochrany soukromí, osobních dat a hospodářské soutěže a poměřo vat je s náklady, které přinesou podnikatelům, a nakonec i spotřebitelům.

99