DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

ného alibismu na straně veřejné moci, který vyvolá bezúčelné náklady, aniž by jakkoli efektivně přispěl k vyšší ochraně práv subjektů údajů. Uzavřít lze ve vztahu k právům subjektů údajů při činnosti digitálních pracov ních platforem poukázáním na čl. 9 odst. 6 směrnice 2024/2831, který předpokládá ve vztahu k osobě vykonávající práci prostřednictvím platformy právo na přenositel nost ve smyslu čl. 20 GDPR mezi jednotlivými digitálními pracovními platformami; předmětem by přitom měla být například i hodnocení či recenze, nebudou-li nepřimě řeně dotčena práva příjemce služby. S ohledem na obecnou snahu poskytovatelů digitálních služeb za každou cenu udržet své zákazníky a klienty, kterážto se projevuje kladením všemožných překážek v momentě, kdy uživatel/zákazník projeví zájem o ukončení poskytování služby anebo o změnu poskytovatele, bude zajímavé sledovat, bude-li právo ve smyslu čl. 20 GDPR ve spojení s čl. 9 odst. 6 směrnice 2024/2481 uplatněno, jaký bude přístup digitálních pracovních platforem. 4. Závěrečné poznámky Způsob, kterým bude směrnice 2024/2481 transponována do právního řádu České republiky není jistý. Dle dostupných informací by se mělo jednat o samostatný zákon o pracovnících platforemách. Bude-li tomu tak, tento zjevně nebude komplexní, nýbrž se bude v řadě ohledů odkazovat na (subsidiární) použití obecné právní úpravy (pracovněprávní, na ochranu osobních údajů atd.). S mírou pravděpodobnosti hraničící téměř s jistotou tak bude důsledkem prohloubení nepřehlednosti právního řádu (a tudíž i nesrozumitelnosti právní úpravy). Směrnice 2024/2481 předpokládá ustavení kontrolního orgánu ve vztahu k jí re gulované materii. Primárně se směrnice odkazuje na orgán, který vykonává dohled nad dodržováním obecné právní úpravy na ochranu osobních údajů. Takové úřady (orgány) jsou v České republice fakticky dva. Jednak se jedná (zejména) o Úřad pro ochranu osobních údajů a jednak se jedná (pro určité oblasti pracovněprávních vztahů) o inspektorát práce. Ustaven tudíž může být jeden, druhý, příp. oba spolu s dělenou působností, anebo (sám nebo společně s nimi) nový kontrolní orgán. Pokud bychom měli tipovat, nabízí se vsadit na inspektorát práce, jehož působ nost se spolu s transpozicí všemožné evropské legislativy soustavně rozšiřuje a bobtná. Inspektorát práce se tak, lidově řečeno, čím dále více stává „holkou pro všechno“. Ať již to bude jako dozorový ustaven jakýkoli orgán, bude (jako většina kontrol ních orgánů v České republice) narážet na nedostatečné personální a odborné kapaci-

131