DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

příliš přísných podmínek vzniku nároku). 27 Cílem je, aby i pracovníci na nestandardní smlouvy a OSVČ měli obdobnou ochranu jako zaměstnanci. Nároky včetně důchodů, nemocenské, úrazového a zdravotního pojištění, podpory v nezaměstnanosti, dovolené na zotavenou, apod. Implementace tohoto doporučení v praxi je však různá. Vedle reklasifikace směrem k zaměstnání některé systémy sociálního zabezpečení v Evropě již dříve, nezávisle na platformové práci, rozšiřovaly povinné zapojení ur čitých skupin osob samostatně výdělečně činných do vybraných pojistných režimů, zejména v oblasti důchodů a někdy i nemocenského. Z evropské perspektivy to uka zuje, že „OSVČ“ nemusí automaticky znamenat úplné vyloučení ze sociální ochrany; rozhodující je konkrétní konstrukce účasti, minima odvodů a administrativní dosaži telnost. Současně však platí, že čistě dobrovolné režimy mívají u osob s nízkými a ne pravidelnými příjmy omezenou účast, což je pro část platformové práce typické. Do popředí právních a politických debat se proto dostává koncept portability a fle xibility sociální ochrany. V jádru jde o to, aby se nároky a doby pojištění „neztrácely“ při přechodech mezi zaměstnáním a samostatnou činností, při kombinaci více forem výdělku a při častém střídání krátkých zakázek. V EU sice existuje dlouhodobě ko ordinace systémů sociálního zabezpečení pro přeshraničně mobilní osoby, avšak pro blém platformové práce se často odehrává již uvnitř jednotlivých států: vnitrostátní podmínky účasti a nároků bývají nastaveny na stabilní výdělky a kontinuitu pojištění. Portabilita zde proto znamená také schopnost uznat fragmentované příjmy a krátké doby pojištění tak, aby bylo zachováno minimální krytí základních rizik, a aby se ku mulovaly důchodové nároky v dlouhém období. 2. Dopady platformové práce na krytí sociálních rizik a důchodové systémy Flexibilita a nestandardnost platformové práce s sebou nesou řadu sociálně‑eko nomických důsledků pro jednotlivce i pro veřejné systémy. Na úrovni jednotlivce zna mená nepravidelnost zakázek a vícezdrojovost příjmů zvýšené riziko výpadku příjmu a nejistotu při plánování, což se promítá do schopnosti plnit podmínky účasti na po jištění a do schopnosti dlouhodobě spořit na stáří. Na úrovni systému se pak ukazuje, že konstrukce založená na stabilním zaměstnání hůře zachycuje fragmentovanou práci: i při formální existenci určitých režimů může být reálný přístup k dávkám omezený, a to jak právně (vyloučením či výjimkami), tak fakticky (administrativní náročností či nedosažitelností podmínek). Zvlášť zřetelné je to u pojištění v nezaměstnanosti. Řada právních úprav vychází z předpokladu, že pojištěná osoba má jednoho zaměstnavatele, pravidelný příjem a re 27 RADA EVROPSKÉ UNIE. Doporučení Rady ze dne 8. listopadu 2019 o přístupu k sociální ochraně pro pracovníky a osoby samostatně výdělečně činné (2019/C 387/01). Úřední věstník Evropské unie. 2019 11-15, C 387, s. 1–8. [online]. [cit. 2025-11-12]. Dostupné z: https://op.europa.eu/en/publication- -detail/-/publication/7268ba21-079c-11ea-8c1f-01aa75ed71a1/language-en (PDF: EUR-Lex CELEX 32019H1115(01))

143