DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

a tedy ohrožení finanční udržitelnosti důchodových fondů a dalších pojištění. OECD upozorňuje, že stávající megatrendy (včetně technologické transformace) mohou jed nak zvyšovat nároky na sociální výdaje, ale zároveň oslabovat příjmovou bázi sociálních systémů (například pokud v důsledku digitalizace klesne počet klasicky zaměstnaných osob odvádějících pojistné). 31 Platformová práce je přesně tím případem, kdy bez no vých opatření hrozí rozšíření nepojištěné práce a s tím spojený výpadek příjmů sociál ních fondů. Další ekonomickou výzvou je otázka motivací a ochoty pracovníků spořit si na po jištění, pokud to není povinné. Výzkumy v některých zemích naznačují, že řada gig pracovníků má omezenu schopnost či ochotu si dobrovolně spořit na důchod či platit komerční pojištění. Například ve Velké Británii průzkum ukázal, že 57 % pracovní ků gig ekonomiky si nemůže dovolit spořit na důchod v soukromých schématech. 32 Nízké a nepravidelné příjmy z platformové činnosti zkrátka primárně pokrývají aktu ální životní náklady a nezbývá z nich na dlouhodobé úspory. Tím spíše je důležité, aby existoval inkluzivní veřejný systém, který i těmto pracujícím zajistí určitou míru zabez pečení. V opačném případě hrozí do budoucna prohloubení nerovností. Ti, kdo praco vali celý život v tradičních zaměstnáních, budou mít nárok na relativně slušné důchody a pojištění, zatímco celoživotní “gigeři” (gig workers) by byli odkázáni na podstatně nižší příjmy nebo na státní sociální pomoc. To by kromě sociálních dopadů mohlo oslabit i důvěru ve spravedlnost systému a ochotu přispívat (morální hazard, pokud se lidé budou domnívat, že systém nechrání všechny férově). V praxi se dopady projevují kumulativně: nejistý příjem omezuje schopnost pra videlně odvádět pojistné, což snižuje nároky na dávky, a současně zvyšuje motivaci přijímat práci i za nevýhodných podmínek. To se může promítat do zdravotních rizik (přetížení, úrazy), do příjmové nestability a v dlouhém období do nízkých důchodo vých nároků. Z těchto důvodů je analýza platformové práce neoddělitelná od otázky konstrukce účasti na sociálním pojištění a od mechanismů, které umožní kumulaci nároků napříč různými formami výdělečné činnosti. 3. Institucionální reakce a navrhovaná opatření v EU V reakci na výše popsané problémy se v posledních letech formuje více paralel ních regulačních trajektorií. Z hlediska sociálního zabezpečení je užitečné rozlišit dvě otázky: (i) jak má být určen správný pracovní status (a tedy kdo má nést „zaměstna vatelské“ povinnosti), a (ii) jak má být zajištěno minimální krytí rizik i pro ty, kteří zůstanou mimo zaměstnání (typicky OSVČ nebo hybridní statusy). Členské státy EU kombinují více nástrojů; v praxi se nejčastěji setkáváme s těmito typy opatření: 31 Ibid. 32 CHRISTIE, R., DE RIDDER (GRZEGORCZYK), M., MULCAHY, D. Better pensions for the Euro pean Union’s self-employed. Brusel: Bruegel, 2022. (Policy Contribution 05/2022). [online]. [cit. 2025 11-12]. Dostupné z: https://ideas.repec.org/p/bre/polcon/47748.html

145