DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

• reklasifikace statusu, tedy uznání platformových pracovníků za zaměstnance zákonem nebo soudem (Španělsko, některé případy v Itálii, Nizozemí, Velké Británii aj.), • smíšené statusy: zavedení kategorie ekonomicky závislých samostatných pra covníků s vybranými sociálními právy (např. v Itálii existuje status lavoratore parasubordinato, ve Španělsku status TRADE pro závislé OSVČ, kterým nále ží částečná ochrana), • rozšíření pojistných schémat o povinné zapojení OSVČ do určitých pojištění či vytvoření nových programů specificky pro gig pracovníky, • daňové a odvodové úlevy, které jsou formou motivace platformových pracov níků k dobrovolnému pojištění (např. odpočty z daní za penzijní spoření), • zapojení platforem do spolufinancování. Některé státy uvažují či zavádějí, že platformy budou odvádět určité příspěvky do sociálních fondů za své pracovníky, i když nejsou formálně zaměstnavateli (např. povinné úrazové pojištění pro kurýrní platformy apod.). Určitým inovačním návrhem jsou také „portabilní účty“ – systém, kdy by každému gig pracovníkovi byly platfor mami odváděny příspěvky na jeho individuální účet sociálního zabezpečení, který by si nosil napříč různými platformami a pracemi (tento koncept byl diskutován v USA a v některých evropských think-tancích). Zatím je však taková iniciativa v praxi vzácná. Na úrovni Evropské unie je třeba rozlišit „měkké“ nástroje sociální politiky a zá vazná pravidla dotýkající se statusu a pracovních podmínek. Rada EU již v roce 2019 přijala Doporučení o přístupu k sociální ochraně pro pracovníky a osoby samostatně výdělečně činné. Tento dokument, byť právně nezávazný, je pro platformovou práci důležitý, protože výslovně pracuje s potřebou pokrýt sociální rizika i mimo standardní zaměstnání a klade důraz na šíři pokrytí, adekvátnost dávek, transparentnost pravidel a reálnou dosažitelnost účasti na pojištění. Směrnice (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek v platformové práci představuje posun směrem k závaznějšímu rámci. Primárně řeší určení správného pra covněprávního statusu (včetně zavedení právní domněnky zaměstnání v situacích, kdy platforma vykonává kontrolu a řízení) a dále pravidla algoritmického řízení a ochrany dat. Z pohledu sociálního zabezpečení je její význam převážně nepřímý, ale zásadní: správná klasifikace statusu je vstupní podmínkou pro účast v zaměstnaneckých po jistných režimech a pro vznik odpovídajících odvodových povinností. Směrnice však sama o sobě neharmonizuje konstrukci sociálních dávek ani sazby pojistného; prak tický dopad bude záviset na transpozici a na návazných vnitrostátních úpravách soci álního zabezpečení. K unijní debatě přispívají také mezinárodní organizace (ILO/MOP, ISSA či OECD), které opakovaně upozorňují na riziko „děr“ v sociální ochraně a na potřebu adaptovat systémy na nové formy práce. Pro účely tohoto příspěvku mají tyto materiály zejména

146