DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

platformy (který vztah se může projevovat právě i výkonem práce způsobem a podle po kynů daných platformou) 8 , v předmětném smluvním vztahu by se měla uplatnit vyvrati telná právní domněnka pracovněprávního vztahu. To znamená, že takový smluvní vztah by měl být z právního hlediska považován za pracovněprávní vztah a to opět ve smyslu práva, kolektivních smluv nebo zvyklostí platných v členských státech s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora. 9 Vztaženo na českou právní úpravu by se tedy mělo jednat o základní pracovněprávní vztah ve zmyslu § 3 ZP – tj. o pracovní poměr. 10 Výše uvedenou vágní formulaci „ pokud jsou v souladu s vnitrostátním právem, ko lektivními smlouvami nebo zvyklostmi platnými v členských státech a s přihlédnutím k ju dikatuře Soudního dvora zjištěny skutečnosti naznačující, že dochází k řízení a kontrole“ nepovažuji za šťastnou a to obzvláště, přihlédneme-li k praktickým implikacím, které s sebou přináší. Vyvratitelná právní domněnka se totiž neuplatní automaticky, nýbrž pouze za situace, jsou-li (dle národního práva) zjištěny skutečnosti naznačující, že do chází k řízení a kontrole. Jak již bylo naznačeno výše, samotné pojmy „řízení“ a „kontrola“ jsou kategoriemi spíše subjektivními, jejíchž obsah je do značné míry určován měnící se judikaturou soudů. 11 Nadto, ze znění Směrnice není zřejmé, zda „řízení a kontrola“ musí vykazovat určitý stupeň intenzity (a pokud ano jaký), aby měly za následek uplatnění vyvratitelné právní domněnky. Nakonec, Směrnice ani výslovně neurčuje, že kdo má zkoumat exis 8 Vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance se totiž projevuje právě tím, že zaměstna nec vykonáva práci způsobem a podle pokynů, které mu dáva zaměstnavatel, který navíc práci průběžně řídí a kontroluje. – srov. HŮRKA, P., RANDLOVÁ, N., DOLEŽÍLEK, J., ROUČKOVÁ, D., VYSO KAJOVÁ, M., DOUDOVÁ, S., KOŠNAR, M., HORNA, V. a kol. Zákoník práce: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Nicméně, jak plyne z judikatury českých soudů: „…Vztah podřízenosti zaměstnance vůči zaměstnavateli představuje nutně subjektivní kategorii. Rozhodující je tedy zejména to, zda zaměstnanec sám vnímá své postavení jako podřízené a to je důvodem, proč respektuje pokyny zaměstnavatele. Pokud má ovšem správní orgán naplnění tohoto subjektivního znaku objektivně prokázat, musí zkoumat, zda je dána osobní závislost zaměstnance na zaměstnavateli, a zejména co je její příčinou …“ a dále: „…Nejvyšší správní soud uzavírá, že společným rysem a jakýmsi leitmotivem všech znaků závislé práce vymezených (nově) v § 2 odst. 1 zákoní ku práce z roku 2006, je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci)…“ – srov. Rozsudek NSS, spis. zn. 6 Ads 46/2013-35. 9 srov. Recitál 30 Směrnice 10 Nelze sice vyloučit, že mezi platformou a pracovníkem platformy by nemohla existovat, v důsledku uplat nění vyvratitelné právní domněnky, i některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nicmé ně, Směrnice předpokládá spíše existenci pracovního poměru mezi dotčenými subjekty. Tento předpoklad lze ostatně dovodit i z textace čl. 4 odst. 1 původního návrhu Směrnice, který přímo uváděl: „Smluvní vztah mezi digitální pracovní platformou, která má ve smyslu odstavce 2 kontrolu nad výkonem práce, a osobou, která prostřednictvím uvedené platformy vykonává práci, se právně považuje za pracovní poměr.“ 11 Z recitálu 30 Směrnice pouze vyplývá, že: „Řízení a kontrola mohou mít v konkrétních případech různé podoby vzhledem k tomu, že model ekonomiky platforem se neustále vyvíjí. Digitální pracovní platforma by například mohla vykonávat řízení a kontrolu nejen přímými prostředky, ale také uplatněním sankčních opaření nebo jiných forem nepříznivého zacházení či vyvíjením tlaku.“

37