DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

ve skutečnosti by měl za následek relativně „snadnou“ aktivaci vyvratitelné právní do mněnky i u těchto tzv. skutečně samostatně výdělečně činných osob. Navíc, lze důvod ně předpokládat, že naplnění jednotlivých výše uvedených skutečností indikujících „kontrolu nad výkonem práce“ by u osob, které nevykonávají práci prostřednictvím platformy patrně, samo o sobě, nevzbuzovalo pochybnosti o nezávislosti výkonu jimi provozované samostatné výdělečné činnosti. 13 V rámci vyjednání o finálním znění výše uvedeného čl. 4 odst. 2 původního návrhu Směrnice Rada navrhla, aby se počet sku tečností charakterizujících „kontrolu nad výkonem práce“ rozšířil celkově na 7 (namís to původních 5), přičemž pro uplatnění vyvratitelné právní domněnky by se vyžado valo splnění minimálně 3 (namísto původních 2) z těchto skutečností. 14 V původním návrhu Směrnice uvedené skutečnosti představující „kontrolu nad výkonem práce“ (resp. některé z nich) se mohly a měly, dle mého názoru, přebrat i do stávajícího znění Směrnice a to minimálně jako příklady pro „řízení a kontrolu“. Tuto možnost však ev ropský zákonodárce nevyužil a definování případů řízení a kontroly (jakož i zjišťování skutečností naznačujících, že k nim dochází) přenechal jednotlivým členských státům. Vypuštěním konkrétně formulovaných skutečností představujících „kontrolu nad výkonem práce“ ze stávajícícho znění Směrnice evropský zákonodárce značnou mírou přispěl k nejistotě při uplatňování vyvratitelné právní domněnky. Namísto stanovení jednotných a jasných kritérií pro uplatňování vyvratitelné právní domněnky napříč všemi členskými státy EU svolil evropský zákonodárce zcela opačný přístup, když de finování předpokladů pro uplatnění vyvratitelné právní domněnky „decentralizoval“. Vzhledem k minimální harmonizaci, kterou Směrnice s sebou přináší lze již nyní předvídat, že obtížnost splnění předpokladů nezbytných pro uplatnění vyvratitelné právní domněnky se bude mezi jednotlivými členskými státy EU značně lišit, v dů sledku čehož budou mít pracovníci platforem v jednotlivých členských státech různě obtížný přístup ke statusu zaměstnance. Na druhou stranu mohou mít dodatečné, resp. přísněji formulované podmínky, ze strany některých členských států EU, pro uplatnění vyvratitelné právní domněnky za následek konkurenčně významné zvýhod nění jejich domácích platforem oproti platformám z jiných členských států EU, které budou naopak povinny (v důsledku nízko nastaveného „práhu“ pro uplatnění vyvrati telné právní domněnky podle jejich národní právní úpravy) klasifikovat své pracovníky jako zaměstnance. 15 Z předmětných ustanovení Směrnice je tedy patrné, že evropský zákonodárce se lektivně vybral, pro účely uplatnění vyvratitelné právní domněnky, z množiny zna 13 Srov. TOMŠEJ, J. in PICHRT, J., TOMŠEJ, J., a kol. Nad vymezením závislé práce . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2023, s. 60. 14 srov. https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2022/698923/EPRS_BRI(2022)698923_ EN.pdf 15 Lze si dokonce představit situaci, že by tak některé členské státy činily úmyslně, a to za účelem podpory svého domácího podnikatelského prostředí, či dokonce s cílem přitáhnout platformy z jiných členských států EU a nabídnout jim tak „výhodnější“ podmínky pro usazení se.

39