DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

nen poskytovat služby osobně, (b) povaha vykonávané činnosti byla jednoduchá a její provedení bylo předem stanoveno, přičemž zvláštní význam mělo také (c) konkrétní využití aplikace jako prostředku vnějšího řízení při zadávání zakázek. 46 Ad a) Digitální platforma zadávala úkoly pouze osobám, které se na základě rám cové smlouvy zaregistrovaly a kterým byl poskytnut uživatelský software. Podle všeo becných obchodních podmínek nebyl uživatelský účet přenositelný a nebylo možné zřídit více uživatelských účtů pro stejnou osobu. Sdílení účtu bylo výslovně považová no za zneužití nebo podvod a za porušení podmínek používání. 47 Ad b) Jednalo se o jednoduchou činnost, která ze své podstaty vypovídá spíše o existenci pracovního poměru. 48 Pracovník nemohl svobodně organizovat svou čin nost z důvodu přísných požadavků provozovatele platformy na provádění jednodu chých kontrolních úkolů, které mu byly svěřeny. Musel je provádět prostřednictvím digitální platformy – tam bylo podrobně stanoveno, jak má činnosti provádět a jaké pracovní kroky má podniknout. 49 Ad c) Chtěl-li pracovník vykonávat předmětné činnosti ekonomicky smyslupl ným způsobem, musel po delší dobu pravidelně přijímat zakázky a zpracovávat pře dem stanovené pracovní úkoly. Dlouhodobé a nepřetržité zaměstnávání pracovníků vedlo ke spojení jednotlivých zakázek do jednotného pracovního poměru (na dobu neurčitou). 50 Pokud se pracovník podle názoru německého Spolkového pracovního soudu uzavřením rámcové smlouvy, registrací na platformě a jejím používáním v zása dě zavázal k této formě zaměstnání, řídil provozovatel platformy chování pracovníků přizpůsobením a kombinací zakázek podle svých potřeb, aniž by byly nutné konkrétní pokyny. Z toho německý Spolkový pracovní soud dovodil závěr, že činnost byla určo vána další osobou. 51 3.3 Zhodnocení rozhodnutí německého Spolkového pracovního soudu Rozsudek německého Spolkového pracovního soudu má dalekosáhlé důsledky pro celou německou platformovou ekonomiku. Německý Spolkový pracovní soud defini tivně uznal, že technologická kontrola musí být zohledněna při posuzování pracovního statusu. Tím se německé pracovní právo adaptovalo na digitální éru a překonalo před stavy, že právo udělovat pokyny vyžaduje pouze přímé lidské řízení.

46 Idem, marg. č. 45. 47 Idem, marg. č. 46.

48 Srov. rozsudek německého Spolkového pracovního soudu ze dne 30. září 1998, sp. zn. 5 AZR 563/97, ja kož i rozsudek německého Spolkového pracovního soudu ze dne 19. listopadu 1997, sp. zn. 5 AZR 21/97. 49 Marg. č. 47 rozsudek německého Spolkového pracovního soudu ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 9 AZR 102/20.

50 Idem, marg. č. 52. 51 Idem, marg. č. 48.

58