DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

je flexibilita ve skutečnosti nerovnoměrně rozdělená, jaké právní nástroje mohou tuto asymetrii korigovat, aniž by potlačily inovativní charakter digitální ekonomiky? 2. Flexibilita v pracovním právu Vymezení pojmu flexibility v pracovním právu představuje nezbytný předpoklad pro další analýzu platformové práce, neboť umožňuje odlišit flexibilitu jako právem pod porovaný koncept od flexibility prezentované mimo rámec pracovněprávní ochrany. Flexibilitou se obecně rozumí pružnost či ohebnost, přičemž jde o pojem, jehož obsah se liší v závislosti na právním, ekonomickém či sociálním kontextu. Význam flexibility se rovněž logicky v čase proměňuje v návaznosti na společenské i techno logické změny. Ve vztahu k pracovnímu právu lze na flexibilitu nahlížet z několika perspektiv. Může být chápána jako posilování dispozitivnosti a smluvní svobody v pra covněprávních vztazích, jako koncepce flexicurity usilující o vyvážení flexibility trhu práce s odpovídající mírou ochrany zaměstnanců, nebo jako rozšiřování a diverzifikace forem výkonu práce. 11 Právě pluralita těchto pojetí činí pojem flexibility v pracovním právu významově otevřeným. Flexibilita bývá spojována s řadou konkrétních institutů upravených v ZP 12 , které mají společný charakteristický znak, a sice umožňují pružněj ší uspořádání pracovněprávních vztahů. Pracovní právo je tradičně charakterizováno napětím mezi ochranou zaměstnance jako slabší smluvní strany a požadavky efektivní organizace práce na straně zaměstna vatele. 13 Ochrana zaměstnance je realizovaná prostřednictvím kogentních ustanovení a promítá se zejména do úpravy pracovní doby, odměňování, rozvazování pracovní ho poměru či odpovědnosti zaměstnavatele. Flexibilita se v tomto rámci neprojevu je jako popření ochranné funkce pracovního práva, nýbrž jako její modifikace, která má umožnit diferencovanou regulaci pracovních vztahů podle jejich povahy a soci ální funkce. 14 Flexibilita by neměla být chápána jako neomezená smluvní volnost, ale jako právně strukturovaný prostor, v němž se mohou smluvní strany pohybovat. 11 HORECKÝ, J. Flexibilita v českém zákoníku práce. In: HRABCOVÁ, D. (ed.). Flexibilní formy zaměst návání . Sborník příspěvků, Pracovní právo 2010. [online] [cit. 30.12.2025]. Masarykova univerzita, 2010, ISBN 978-80-210-5358-8. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2010/Ho recky.html 12 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZP“). 13 Komentář k § 1a ZP [Základní zásady pracovněprávních vztahů] In: HŮRKA, P., RANDLOVÁ, N., DO LEŽÍLEK, J., ROUČKOVÁ, D., VYSOKAJOVÁ, M., DOUDOVÁ, S., KOŠNAR, M., HORNA, V. Zákoník práce. Komentář . [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 31.12.2025]. ASPI_ID KO262_2006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz 14 Protiváhou flexibility je jistota (angl. security) projevující se skrze zajištění určité míry ochrany zaměst nance. Kombinací flexibility a jistoty vzniká pojem „flexicurita“, jehož českým ekvivalentem je „flexijis tota“. Blíže kriticky k pojmu flexicurita In: MORÁVEK, J. Flexicurity, vyprázdněné pojmy a morální aspekt. In: HRABCOVÁ, D. (ed.). Flexibilní formy zaměstnávání . Sborník příspěvků, Pracovní právo 2010. [online] [cit. 30.12.2025]. Masarykova univerzita, 2010, ISBN 978-80-210-5358-8. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2010/Moravek.html#header

80