DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

mohou mít zásadní dopady na postavení pracovníků, a zdůrazňuje, že tato rozhodnutí nesmí být zcela vyňata z lidského posouzení. Klíčovým procesním právem je dále právo na lidský přezkum individuálních roz hodnutí, které jsou plně nebo převážně založeny na automatizovaném zpracování, za kotvené v článku 11 Směrnice 2024/2831. 50 Pracovník má právo požadovat vysvětlení takového rozhodnutí a jeho přezkoumání kvalifikovanou osobou, což má zabránit situacím, kdy by byl pracovník vystaven negativním důsledkům algoritmického roz hodování bez možnosti obrany. Z pohledu flexibility lze tento přístup chápat jako procedurální korekci: platfor mám není bráněno v používání algoritmů ani v nastavování flexibilních pracovních režimů, avšak jejich rozhodování má být čitelnější, přezkoumatelné a méně arbitrární. Směrnice 2024/2831 se tak nesnaží odstranit datovou a organizační flexibilitu platfo rem, ale omezit její nejextrémnější dopady na pracovníky. Přes nesporný normativní význam Směrnice 2024/2831 je zřejmé, že její schop nost zásadně proměnit rozložení flexibility v platformové práci je limitovaná. Směrnice 2024/2831 se zaměřuje především na transparentnost, procedurální práva a kvalifikaci právního vztahu, nikoli na samotné ekonomické a organizační jádro platformového modelu. Platformy si nadále zachovávají možnost určovat cenu práce, strukturu od měn, rozsah dostupné práce i pravidla reputačních systémů. Z tohoto pohledu lze Směrnici 2024/2831 chápat jako krok směrem k civiliza ci platformové flexibility, nikoli k jejímu zásadnímu přeuspořádání. Flexibilita není přerozdělena, ale korigována; není symetrizována, ale omezena v některých svých pro jevech. Asymetrie flexibility mezi platformou a pracovníkem tak přetrvává, byť je čás tečně zmírněna prostřednictvím nových informačních a procesních práv. Směrnice 2024/2831 tak potvrzuje, že unijní zákonodárce nepovažuje flexibilitu za problém sám o sobě, ale za fenomén, který vyžaduje právní rámování. Limity této korekce však ukazují, že bez hlubší revize pojetí subordinace, odpovědnosti a orga nizace práce zůstane platformová práce i nadále prostorem, v němž flexibilita slouží primárně platformě, zatímco pracovník není jejím skutečným beneficientem. Zásadní otázkou navíc nadále zůstává, jaká bude konkrétní podoba vnitrostátní právní úpravy, která dosud neexistuje. V současné době není zřejmé, jakým způsobem bude Směrnice 2024/2831 transponována do českého právního řádu, jaké zásadní změny tato transpozice skutečně přinese, ani do jaké míry povede k efektivní ochraně práv platformových pracovníků v České republice. Jak uvádí Rožnovská, transpozice Směrnice 2024/2831 může v českém kontextu představovat příležitost k modernizaci pracovněprávního rámce pro nové formy výkonu práce, a to nikoli nutně prostřed nictvím plošného podřazení platformových pracovníků pod pracovní poměr, ale spíše 50 Článek 11 Směrnice 2024/2831. [online] [cit. 4.2.2026]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal- -content/CS/TXT/PDF/?uri=OJ:L_202402831

90