DIGITÁLNÍ PLATFORMY – dřina, pot a daně / Jan Pichrt, Radim Boháč, Jakub Morávek (eds.)

Z hlediska pracovního práva z toho plyne, že flexibilita nemůže být posuzová na izolovaně, ale vždy ve vztahu k ochraně slabší strany. Jak ukazuje vývoj v oblasti atypických pracovněprávních vztahů, flexibilita založená na omezené právní ochraně naráží na své limity a vyžaduje korekci. Platformová práce není výjimkou, ale spíše dal ším potvrzením této tendence. Budoucí vývoj proto pravděpodobně povede k hledání kompromisu mezi zachováním inovativních prvků digitální ekonomiky a posílením právní jistoty pracovníků. Takový kompromis může znamenat omezení rozsahu využí vání platformových pracovníků či změny v organizačních modelech platforem, avšak za cenu vyváženou posílením ochrany osob, které v digitálním prostředí fakticky vy konávají práci odpovídající postavení zaměstnanců, byť dosud nejsou takto formálně označováni. V tomto kontextu se i do budoucna jeví jako klíčové, aby pracovní právo nepře stalo plnit svou ochrannou funkci a garantovalo zvláštní zákonnou ochranu osobám, jejichž postavení vykazuje znaky zaměstnanecké závislosti. Ani proměna forem výkonu práce by neměla vést k rezignaci na ochranu, která je s postavením zaměstnance tradič ně spojena, byť její konkrétní podoba může a musí reagovat na měnící se ekonomic ké a technologické podmínky. Platformová práce tak nepředstavuje výzvu k opuštění pracovněprávní ochrany, ale k její revizi v situaci, kdy se závislost práce skrývá za jazyk flexibility a technologické neutrality.

92