POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

V mezinárodních investičních sporech se objevuje přístup další, kdy na stanovené pod- mínky pro zahájení řízení je nahlíženo jako na součást obsahu souhlasu státu, resp. jeho jednostranné oferty podrobit se arbitráži. V následující části se příspěvek zaměří na dostupnou judikaturu soudů v zemích s arbitrážní tradicí k nám nejbližších. Vývoj posouzení otázky ve Švýcarsku Zajímavým vývojem prošla v této otázce judikatura švýcarského nejvyššího soudu, kterým je Federální soud. I přes bohatou rozhodovací praxi tohoto soudu v nesčetných záležitostech rozhodčího řízení díky pravidelnému přílivu nápadů z mezinárodní spor- tovní arbitráže, se první případ na toto téma datuje až do roku 2007. Otázka vyvstala v řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém navrhovatel napadl platnost rozhodčího nálezu pro nedodržení ustanovení o smírném řešení sporu před zahájením rozhodčího řízení. 5 Z předmětného rozhodnutí vyplývá, že poskytovatel licence po neúspěšném jednání sdělil druhé straně úmysl zahájit rozhodčí řízení. Na to konto oprávněný z licence od- stoupil z licenční smlouvy a žádal náhradu škody. Po zahájení řízení poskytovatel licen- ce učinil žalovanému návrh na narovnání, který jej nicméně odmítl. Rozhodčí tribunál následně vydal rozhodčí nález ve prospěch žalující strany (poskytovatele z licence). Oprávněný z licence napadl nález před švýcarským Federálním soudem pro nedostatek pravomoci rozhodčího tribunálu z důvodu porušení povinnosti druhé strany zahájit konciliační řízení před tím, než bylo možné zahájit rozhodčí řízení. Federální soud ve svém rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění stran, jelikož ho strany nerozporovaly. Samotná rozhodčí doložka obsahovala ujednání, že spory, které strany „ nebudou schopny vyřešit přátelskou formou (včetně konciliace dle pravidel WIPO) “, budou rozhod- nuty v rozhodčím řízení. 6 Na základě pravidel pro interpretaci smluv Federální soud dospěl k závěru, že doložka neobsahovala žádné časové omezení konciliace a tento pře- darbitrážní požadavek nebyl porušen. Současně soud zdůraznil, že v rozhodčí doložce strany výslovně sjednaly, že „probíhající jednání nebudou překážkou pro zahájení roz- hodčího řízení“ . Dle soudu strana nemohla v dobré víře namítat nedostatek jurisdikce rozhodčího tribunálu, když sama ani požadavek na konciliaci druhé straně nezaslala. Rozhodčí nález soud nakonec zrušil, ale z jiného důvodu. Federální soud nicméně nechal otevřenou otázku, zda porušení povinnosti vést konciliaci před zahájením rozhodčího řízení nějak ovlivňuje pravomoc rozhodčí- ho tribunálu nebo jen stíhá porušující stranu odpovědností za případnou škodu bez 5 Rozhodnutí Federálního soudu Švýcarska č. 4A_18/2007 ze dne 6.června 2007. 6 Celý text doložky zněl: „ Jakýkoliv spor vyplývající z této smlouvy, který nebude možné vyřešit smírně (včetně konciliace dle pravidel WIPO) bude rozhodnut rozhodčím tribunálem, jež bude mít výlučnou pravomoc spor s konečnou platností rozhodnout s vyloučením obecných soudů. Dále bude mít rozhodčí tribunál výlučnou pravomoc rozhodnout jakýkoliv spor týkající se platnosti této rozhodčí doložky. Probíhající jednání nebudou v žádném případě představovat překážku pro zahájení rozhodčího řízení .“ (překlad autora)

156