POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

soukromého. Se vzrůstající dynamikou mezinárodní migrace se koordinační systémy, zavedené bilaterálními mezinárodními smlouvami a přímo závaznými nařízeními EU, rozšiřují i co do věcné i osobní působnosti: na některé nepojistné systémy sociálního zabezpečení a na osoby bez výdělečné činnosti (uchazeče o zaměstnání, studenty, ro- dinné příslušníky migrujících pracovníků s odvozeným nárokem). Evropská unie nemá v sociální oblasti žádné výlučné kompetence, její pravomoc je sdílená (podle čl. 4 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování EU) a kromě harmonizač- ní sekundární legislativy v oblastech vymezených Smlouvami přijímá EU formálně nezávazné minimální standardy sociálních práv (např. Evropský pilíř sociálních práv, schválený na zasedání Evropské rady 17. listopadu 2017). I na takové právně nezávaz- né programové dokumenty ovšem navazují další kroky v realizaci sociálně-politických cílů, které už mají i formálně právně závazné zakotvení, např. založení Evropského orgánu pro pracovní záležitosti (ELA) jako nového orgánu s vlastními pravomocemi, právní subjektivitou a samostatným rozpočtem. 1. Řešení sporů v rámci Mezinárodní organizace práce Nejvýznamnější multilaterální organizací, jejíž činnost pokrývá sociální oblast, je Mezinárodní organizace práce (MOP). Její celosvětová členská základna, zahrnující vyspělé i rozvojové země, umožňuje horizontální harmonizaci pouze na úrovni spo- lečných minimálních standardů. Řešení sporů mezi členskými státy o výklad multi- laterálních úmluv uzavřených v rámci MOP, popř. vyjasnění tvrzeného nedodržování požadavků zakotvených v úmluvách a zjednání nápravy, je upraveno už v zakládací smlouvě, tj. v Ústavě Mezinárodní organizace práce, 1 přijaté poprvé roku 1919 a napo- sledy novelizované v roce 1974. Článek 24 Ústavy MOP umožňuje sociálním partne- rům 2 adresovat Mezinárodnímu úřadu práce námitky vůči postupu některého smluv- ního státu, že nezajistil uspokojivým způsobem provádění úmluvy. Správní rada MOP následně předává obdrženou stížnost vládě smluvního státu a může ji vyzvat k přijetí vhodných opatření. Článek 26 Ústavy MOP předvídá mechanismus mezistátních stížností. Členský stát je oprávněn podat Mezinárodnímu úřadu práce stížnost na jiný členský stát, který nezajistil uspokojivým způsobem provádění úmluvy. Musí to být úmluva závazná pro oba dotčené státy. Stejnou stížnost může podat také Správní rada MOP. Postup řešení je předvídán od politických konzultací s odpovědnou vládou přes vyšetřovací komisi až po předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru (v režimu klasických mezi- státních sporů).

1 ILOInformationSystemonInternationalLabourStandards. accessed 10 November 2019. 2 Tj. odborovým a zaměstnavatelským organizacím.

185