POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

síly za konkrétním účelem – vymáháním dluhů. Bylo to v návaznosti na blokádu ve- nezuelského pobřeží loďstvem věřitelských států Velké Británie, Itálie a Německa kvůli její neochotě splácet zahraniční dluhy. 10 Argumentem zde bylo, že násilné vymáhání smluvních dluhů spojené s okupací, popř. dobytím území je popřením státní suve- renity. Každý stát má mít možnost svobodně se rozhodnout, kdy a jakým způsobem dluh splatí. 11 Do mezinárodního práva byla Dragova doktrína zakotvena až o několik let později, na druhé Haagské konferenci v roce 1907 v podobě Úmluvy omezující užívání moci při dobývání smluvních dluhů. 12 Úmluva je obecně známější pod názvem Porterova konvence a zakazuje použití síly při vymáhání dluhů mezi státy, pokud je dlužný stát ochoten přistoupit na mezinárodní arbitráž. 13 Třetím proudem jsou snahy o omezení užití síly při uzavírání dvoustranných smluv, povětšinou prostřednictvím prostředků pokojného urovnání sporů a arbitráž- ních mechanismů. První takové smlouvy se objevují již v roce 1826 14 a jejich počet do roku 1914 překročil stovku. Za vzorovou byla považována smlouva mezi Velkou Británií a Francií z roku 1903. Typově obdobné smlouvy uzavíraly i Spojené státy po roce 1908 (tzv. Rootovy smlouvy) 15 a od roku 1913 sérii smluv známých jako Bryanovy smlouvy, 16 což byla série identických smluv, kterých USA jen mezi roky 1913–1930 uzavřely třiatřicet. Bryanovy smlouvy obsahovaly ustanovení o vychláda- cím období, během něhož stálá nezávislá komise vyšetřovala příčiny sporu, a státy se za- vázaly, že během tohoto období nevyhlásí válku nebo nezapočnou s ozbrojenými útoky. 17 Vědomí, že užití síly „ bylo [stále] považováno za poslední možnost poté, co selhaly všech- ny prostředky pokojného urovnávání [sporů] “ 18 významně posílilo ochotu hledat účinné 10 Marek Pečenka, Petr Luňák a kol.: Encyklopedie moderní historie , Libri, Praha, 1999, str. 118. 11 T. S. Woolsey: Drago and the Drago Doctrine , 15 American Journal of International Law, 1921, str. 558-559. 12 [Convention Respecting the Limitation of the Employment of Force for the Recovery of Contract Debts]. Úmluva byla publikována v Zákoníku říšském z roku 1913 pod č. 178, str. 555. 13 Pečenka & Luňák, op. cit., str. 382. Srov. také Zdeněk Veselý: Smlouvy, pakty, dohody , 1. vyd., Epocha, Praha, 2002), str. 105; Hans Wehberg: L‘interdiction du recours a la force. Le principe et les problèmes qui se posent , 78 Recueil des Cours de l’Academie de Droit International, 1951, str. 29 a C. H. M. Waldock: The Regulation of the Use of Force by Individual States in International Law , 81 Recueil des Cours de l’Academie de Droit International, 1952, str. 467. 14 Jednalo se o několik neúspěšných smluv mezi americkými státy, které omezovaly právo vyhlásit válku. Více Brownlie, op. cit., str. 25. 15 Více C. G. Fenwick: The Elimination of the Loopholes in Arbitration Treaties , 21 American Journal of International Law, 1927, str. 500 a Brownlie, op. cit., str. 23. 16 Více Brownlie, op. cit., str. 23. Přehled všech smluv lze najít v Příloze k 33 American Journal of International Law, 1939, str. 861. „ Spojené státy, jež byly po celé 19. století předním zastáncem mezinárodní arbitráže jako prostředku řešení sporů vzešlých z výkonu diplomatické ochrany, vytvořily i rozhodčí orgán stálé povahy “. Čestmír Čepelka, Pavel Šturma: Mezinárodní právo veřejné , Eurolex Bohemia, Praha, 2003, str. 518. 17 Bryanova smlouva byla uzavřena i mezi USA a Československem v roce 1928 a pod názvem Smírčí smlouva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými ze dne 16. srpna 1928 byla publikovaná ve Sbírce pod č. 72/1929. 18 Brownlie, op. cit., str. 21.

35