POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

se státy zavázaly „využívat mechanismu Společnosti národů k odstranění užití síly“. 39 Později se otázkou zákazu užití síly zabývala mezinárodní Konference o snížení a ome- zení zbrojení, která přijala 2. března 1933 rezoluci, v níž se všechny evropské mocnosti zavázaly, že se „za žádných okolností neuchýlí k užití síly jako nástroje národní poli- tiky“. 40 V obou případech se jednalo o přijetí základní myšlenky Briand-Kelloggova paktu, nicméně v obou případech se deklarace týkaly pouze evropských států. Rovněž osmá Pan-americká konference v Limě ( angl. The International Conference of American States) přijala v roce 1938 deklaraci odsuzující „ užití síly jako nástroje národní nebo mezinárodní politiky “. 41 Všechny snahy tohoto období směřovaly k zákazu války a zákazu užití síly a sjed- nocení rozdílných úprav v Paktu SN, Briand-Kelloggově paktu a Saavedra Lamasově paktu. 42 O sjednocení rozdílů se pokoušela Pan-americká konference pro udržení míru (Buenos Aires, 1936). Společnost národů přijala na 18. zasedání Shromáždění (4.říj- na 1937) rezoluci, podle níž měla SN v případě války nebo hrozby válkou přijmout taková opatření k obnovení nutných styků se státy, které nejsou členy SN, ale jsou signatáři Briand-Kellogova paktu. 43 Ke konci 30. let však Společnost národů upustila od snah pozměnit Pakt SN ve smyslu Briand-Kellogova paktu, protože možnost revize Již v průběhu 2. světové války se v souvislosti se založením OSN začínalo hovořit o nevyhnutelnosti zakotvení zákazu války a zákazu užití síly v Chartě OSN. Tuto ten- denci odrážela i Atlantická Charta, která obsahovala ve svém bodě 8 závazek států zřek- nout se používání násilí. Na přípravné konferenci v Dumbarton Oaks na podzim 1944 byl požadavek začlenění zákazu uchýlení se k užití síly a hrozby silou do Charty OSN již oficiálně vznesen. 44 Nebyl to požadavek neobvyklý, protože zákaz války byl již v té době zakotven, jako jeden ze základních principů (spolu se zákazem dobývání území a princip neuznání jakýchkoliv územních nároků získaných silou) v Chapultepecké deklaraci přijaté na konferenci amerických států 3. března 1945, jež předcházela po- depsání Charty OSN. 45 39 Wehberg (1951), op. cit., str. 54. 40 Wehberg (1951), op. cit., str. 54. Dokonce i Pakt čtyř mocností (18. března 1933) se ve své preambuli odvolával na rezoluci Konference o snížení a omezení zbrojení a proklamoval neužití síly; shodně též Německo-polská smlouva o neútočení z 26. ledna 1934, která odsuzovala řešení mezinárodních otázek silou. Více Veselý, op. cit., str. 93 a 99. 41 Wehberg (1951), op. cit., str. 56. 42 Obdoba Briand-Kelloggova paktu pro Latinskou Ameriku. Saavedra Lamasův pakt byl podepsán na Pan-americké konferenci v Rio de Janeiru 10. října 1933. 43 Wehberg (1951), op. cit., str. 57. 44 Srov. Hans Wehberg (1951), op. cit., str. 60. 45 Více Veselý, op. cit., str. 53. Paktu SN se jevila jako nereálná. 8. Úprava v Chartě OSN

41