POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

provádění, které upravuje článek 65 Úmluvy. Tyto články jsou výsledkem kompro- misu dosaženého na konferenci. Strana, která se dovolává neplatnosti smlouvy nebo důvodu pro její zánik, odstoupení od ní nebo přerušení jejího provádění, musí svůj požadavek oznámit ostatním stranám (odst. 1). Vznese-li však některá z ostatních stran námitku, musí strany hledat řešení prostředky uvedenými v článku 33 Charty OSN (odst. 3). Jestliže v průběhu 12 měsíců od námitky nebylo dosaženo řešení, musí se postupovat podle článku 66 Vídeňské úmluvy. Spor týkající se použití nebo výkladu článků 53 nebo 64 (tj. jus cogens ) může každá strana sporu předložit k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru. V případě sporu týkajícího se použití nebo výkladu kteréhokoliv jiného článku části V této Úmluvy může každá strana zahájit smírčí říze- ní. Toto řízení je upravené v příloze k Úmluvě. V r. 1970 pak Komise zařadila do svého pracovního programu otázku smluv uzavře- ných mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi dvěma či více mezinárod- ními organizacemi. V r. 1981 Komise přijala konečný návrh článků spolu s doporuče- ním Valnému shromáždění, aby svolalo konferenci k přijetí úmluvy. Konference, která se konala ve Vídni (18. 2. – 21. 3. 1986), přijala Vídeňskou úmluvu o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizace nebo mezi mezinárodními organizacemi. 30 I když obsah této úmluvy převážně kopíruje ustanovení Vídeňské úmluvy (1969), ustanovení o řešení sporů (čl. 66) je složitější, protože odráží účast mezinárodních or- ganizací. Z toho vyplývá možnost pro stát nebo mezinárodní organizaci požádat, pro- střednictvím členského státu OSN, Valné shromáždění nebo Radu bezpečnosti, aby se obrátily na Mezinárodní soudní dvůr s žádostí o posudek podle čl. 65 Statutu MSD. Tento postup se použije, ledaže se všechny strany sporu dohodnou na předložení sporu rozhodčímu řízení. V případě sporu, který se týká použití nebo výkladu jiného z člán- ků části V Úmluvy, než jsou články 53 a 64, může kterákoli strana zahájit smírčí řízení. Postupy pro soudní, rozhodčí a smírčí řízení jsou upravené v příloze k této Úmluvě. Toto je zřejmě jedna z nejsložitějších úprav řešení sporů v úmluvách přijatých na zá- kladě návrhu článků vypracovaných ILC. Může to být také jeden z důvodů, proč kvůli nedostatečnému počtu ratifikací Vídeňská úmluva (1986) dosud nevstoupila v platnost. Následující příklad řešení sporů také kombinuje více prostředků. Nicméně před- ložení sporu MSD nebo rozhodčímu řízení je zde fakultativní, založené na prohlá- šení strany. Týká se to práva neplavebního využívání mezinárodních vodních toků, což je téma, které Komise zařadila do svého programu v r. 1971. Komise pracovala na tématu v letech 1976, 1979 a 1980, 1983 až 1994 a v r. 1993 a 1994. Na svém zasedání v r. 1994 pak ILC přijala konečný text návrhu článků s komentáři a rezoluci o přeshraničních podzemních vodách. Komise předložila návrh Valnému shromáždění s doporučením, aby byla vypracována úmluva. 31

30 Viz document A/CONF.129/15 (1986). 31 Yearbook of the ILC, 1994, vol. II, Part Two, paras. 218-219, 222.

60