POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Druhý příklad není návrh úmluvy, nýbrž návrh závěrů ( conclusions ) o kogentních normách obecného mezinárodního práva ( jus cogens ), který Komise předběžně přijala v r. 2019 (v tzv. prvním čtení). Toto téma ILC zařadila do svého pracovního programu a zvolila zvláštního zpravodaje v r. 2015. Na svém 71. zasedání Komise přijala text 23 ná vrhů závěrů spolu s komentářem a také rozhodla předat je vládám k připomínkám. 40 Návrh závěru 21 se zabývá procesními požadavky. Toto ne zcela obvyklé ustanove ní bylo přijato na základě diskuse v Komisi. Snaží se reagovat na obavy v souvislosti s dovoláním se nebo spoléháním na neplatnost pravidel, včetně smluv, z důvodu ob sahového rozporu s kogentními pravidly obecného mezinárodního práva. 41 Jako inspi race posloužilo řešení dosažené na Konferenci OSN o smluvním právu (články 65-67 Vídeňské úmluvy, 1969). Potíž však spočívá v tom, že detailní ustanovení o řešení sporů jsou zakotvena ve smlouvách a nefungují z titulu obyčejového mezinárodního práva. Proto při formulování závěru 21 Komise musela „na jedné straně zajistit, že se nesnaží ukládat smluvní pravidla státům, které nejsou vázané takovými pravidly, a přitom na druhé straně zajistit, že obavy týkající se potřeby vyloučit jednostranné zneplatnění pravidel byly vzaty v úvahu.“ 42 Výsledkem je návrh, který má pět odstavců. Jednak, stát, který se dovolává kogent ní normy jako důvodu pro neplatnost nebo skončení pravidla mezinárodního práva, musí oznámit ostatním státům svůj požadavek. Zadruhé, jestliže žádný z ostatních států nevznese námitku, stát, který učinil oznámení, může provést zamýšlené opat ření. Zatřetí, vznese-li některý stát námitku, mají zainteresované státy hledat řešení prostředky uvedenými v článku 33 Charty OSN. Začtvrté, jestliže nebylo dosaženo řešení ve lhůtě 12 měsíců a stát nebo státy, které vznesly námitku, nabízí předložit spor k MSD, oznamující stát nemůže provést zamýšlené opatření, dokud není spor vyřešen. Konečně, tento postup se nijak nedotýká procesních požadavků ve Vídeňské úmluvě (1969), příslušných pravidel MSD, nebo jiných ustanovení o řešení sporů, která jsou použitelná. Závěr a perspektivy Závěrem je možné konstatovat, že výsledky práce ILC ukazují poměrně pestrý ob raz ustanovení o řešení sporů. Je skutečností, že v minulosti se Komise soustředila na materiální pravidla a většinou ponechala formulaci klauzulí o řešení sporů spíše státům, zastoupeným ve Valném shromáždění OSN nebo na diplomatické konferen ci. Výraznou výjimkou jsou zde Vzorová pravidla pro rozhodčí řízení. V posledních letech ale Komise prokázala narůstající zájem o procesní aspekty u některých svých témat. Jedním z vysvětlení může být skutečnost, že většina výstupů její práce nekončí jako úmluvy, ale v jiných formách. Tento trend, jak se zdá, potvrzuje nejen návrh 40 Report of the ILC, Official Records of the General Assembly, Seventy-fourth Session, Supplement No. 10, doc. A/74/10, s. 141, paras. 52-54. 41 Report of the ILC, ibid., commentary to conclusion 21, s. 200. 42 Ibid., s. 201.

63