POKOJNÉ ŘEŠENÍ SPORŮ V MEZINÁRODNÍM PRÁVU

Druhý příklad není návrh úmluvy, nýbrž návrh závěrů ( conclusions ) o kogentních normách obecného mezinárodního práva ( jus cogens ), který Komise předběžně přijala v r. 2019 (v tzv. prvním čtení). Toto téma ILC zařadila do svého pracovního programu a zvolila zvláštního zpravodaje v r. 2015. Na svém 71. zasedání Komise přijala text 23 ná- vrhů závěrů spolu s komentářem a také rozhodla předat je vládám k připomínkám. 40 Návrh závěru 21 se zabývá procesními požadavky. Toto ne zcela obvyklé ustanove- ní bylo přijato na základě diskuse v Komisi. Snaží se reagovat na obavy v souvislosti s dovoláním se nebo spoléháním na neplatnost pravidel, včetně smluv, z důvodu ob- sahového rozporu s kogentními pravidly obecného mezinárodního práva. 41 Jako inspi- race posloužilo řešení dosažené na Konferenci OSN o smluvním právu (články 65-67 Vídeňské úmluvy, 1969). Potíž však spočívá v tom, že detailní ustanovení o řešení sporů jsou zakotvena ve smlouvách a nefungují z titulu obyčejového mezinárodního práva. Proto při formulování závěru 21 Komise musela „na jedné straně zajistit, že se nesnaží ukládat smluvní pravidla státům, které nejsou vázané takovými pravidly, a přitom na druhé straně zajistit, že obavy týkající se potřeby vyloučit jednostranné zneplatnění pravidel byly vzaty v úvahu.“ 42 Výsledkem je návrh, který má pět odstavců. Jednak, stát, který se dovolává kogent- ní normy jako důvodu pro neplatnost nebo skončení pravidla mezinárodního práva, musí oznámit ostatním státům svůj požadavek. Zadruhé, jestliže žádný z ostatních států nevznese námitku, stát, který učinil oznámení, může provést zamýšlené opat- ření. Zatřetí, vznese-li některý stát námitku, mají zainteresované státy hledat řešení prostředky uvedenými v článku 33 Charty OSN. Začtvrté, jestliže nebylo dosaženo řešení ve lhůtě 12 měsíců a stát nebo státy, které vznesly námitku, nabízí předložit spor k MSD, oznamující stát nemůže provést zamýšlené opatření, dokud není spor vyřešen. Konečně, tento postup se nijak nedotýká procesních požadavků ve Vídeňské úmluvě (1969), příslušných pravidel MSD, nebo jiných ustanovení o řešení sporů, která jsou použitelná. Závěr a perspektivy Závěrem je možné konstatovat, že výsledky práce ILC ukazují poměrně pestrý ob- raz ustanovení o řešení sporů. Je skutečností, že v minulosti se Komise soustředila na materiální pravidla a většinou ponechala formulaci klauzulí o řešení sporů spíše státům, zastoupeným ve Valném shromáždění OSN nebo na diplomatické konferen- ci. Výraznou výjimkou jsou zde Vzorová pravidla pro rozhodčí řízení. V posledních letech ale Komise prokázala narůstající zájem o procesní aspekty u některých svých témat. Jedním z vysvětlení může být skutečnost, že většina výstupů její práce nekončí jako úmluvy, ale v jiných formách. Tento trend, jak se zdá, potvrzuje nejen návrh 40 Report of the ILC, Official Records of the General Assembly, Seventy-fourth Session, Supplement No. 10, doc. A/74/10, s. 141, paras. 52-54. 41 Report of the ILC, ibid., commentary to conclusion 21, s. 200. 42 Ibid., s. 201.

63

Made with FlippingBook Learn more on our blog