ŠAVŠ Studie 2020

Zacílení předmětu zkoumání na rozsudky, jejichž adresáty byly automobilky, neznamená, že by orgány EU vytvářely jakési specificky automobilové soutěžní prá- vo. Skutkově sice budou rozebírány kauzy „automobilové“, tedy patřící svými reáliemi do vyhraněného oboru, právně však jejich význam nebyl a není vázán na jeden sektor. Obdobně, jak vyplyne i z odkazů v dalším textu, soutěžní kauzy vycházející věcně z ji- ných odvětví, často nezůstávaly bez vlivu na soutěžní regulaci poměrů v distribuci au- tomobilů. Předmětem zkoumání tedy bude novější soutěžní judikatura EU, významná pro vztahy automobilek s jejich distributory, a to tak, aby v jejím rozboru nalezli praktici podstatnou a stále platnou informaci o tom, kde se nachází hranice mezi právem zaká- zaným a dovoleným jednáním v hospodářské soutěži. Následující text jim chce ukázat, jakým vývojem po roce 2000 prošla judikatura soudů EU významná pro vertikální vzta- hy v jejich odvětví a co tedy mohou automobilky aktuálně považovat za směrodatné, chtějí-li se ve svých vztazích s distributory vyhnout střetu se zákazem kartelových dohod dle čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU (SFEU). 4.1 Distribuce automobilů v soutěžní judikatuře, legislativě a soft-law EU Záměr shrnout závěry soudů EU k problematice distribuce motorových vozidel za dvě desetiletí do jedné stati se může zdát bláhově ambiciózní, anebo jen povrchně zacílený. To by však platilo jen v případě, kdy by za zkoumané dekády byly vyneseny de- sítky rozsudků precedenčního významu, které by stály za to analyzovat z důvodu jejich významu i pro dvacátá léta 21. století. Opak je však pravdou, neboť rozsudků Tribunálu a SD zasluhujících trvalou pozornost je v oblasti distribuce motorových vozidel méně než desítka, a to ještě původem spíše z první dekády našeho století. Důvody pro rela- tivní „nezatíženost“ soudů EU touto problematikou v posledních letech jsou zejména následující. Vertikální vztahy mezi dodavateli a distributory se přestaly od velké moderniza- ce soutěžního práva EU na počátku 21. století těšit pozornosti EK. Po přijetí decent- ralizačního nařízení č. 1/2003 7 EK v podstatě přenechala agendu vertikálních kartelů soutěžním úřadům členských států, aby se sama mohla soustředit na velké horizontální kartely a případy zneužití dominantního postavení. 8 S výjimkou zájmu o elektronický obchod a s ním související kartely, jimž se EK v posledních letech naopak cíleně věnuje, jde o setrvalý stav, a co do řešení distribučních kauz v klasických odvětvích EK spoléhá na národní soutěžní úřady. 9 Má to ten důsledek, že zatímco žaloby na neplatnost sankč- 7 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (tj. čl. 101 a 102 SFEU v současném číslování – označení článků Smlouvy, dříve o ES, dnes o fungování E, je v textu sjednoceno dle současného stavu). Toto nařízení uložilo soutěžním úřadům členských států, aby na proti-soutěžní jednání s dopadem na obchod mezi členskými státy aplikovaly vždy soutěžní právo EU, tedy čl. 101 a 102 SFEU v plném rozsahu. 8 Srov. Jones, A. Sufrin, B. EU Competition Law. 4th Edition. OUP 2011, s. 1027. 9 Gunther, J.-P., Giraud, A., de l‘Estang, M. European Union: Vertical Agreements. Global Competition Review 14. 8. 2017. Dostupné na: https://globalcompetitionreview.com/insight/the-european-middle- -eastern-and-african-antitrust-review-2018/1145611/european-union-vertical-agreements Např. český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) vydal k distribuci a servisu motorových vozidel tzv. Informační listy, nejprve v červnu 2003 a znovu v listopadu 2008, kdy také podnikl sektorové šetření v tomto odvětví.

116