ŠAVŠ Studie 2020

30% podíl, pokud dohody mezi nimi neobsahují omezení vyjmenovaná v ustanoveních tohoto nařízení jako nepřípustná. V současné době probíhají v Generálním ředitelství pro soutěž přípravy na vydání jeho nástupce, protože platnost nynějšího nařízení vyprší 31. 5. 2022. Bloková výjimka nové generace bude „nová“ zejména v oblasti ochrany soutěže v elektronickém (online) obchodování, očekávají se však i změny v úpravě tzv. selektivní distribuce 14 , typické mj. pro prodej automobilů (o níž bude proto více pojed- náno v dalším textu). I přes zařazení distribuce nových vozů pod obecnou právní úpravu EK uznala, že některé otázky soutěžně-konformní distribuce mohou mít zvláštní význam pro prodej motorových vozidel, a proto v roce 2010 vydala Sdělení-Doplňkové pokyny, věnované jak opravám a distribuci náhradních dílů motorových vozidel, tak i prodeji nových vozi- del. 15 Ačkoli většina jejích pokynů vykládá výše vzpomenuté nařízené Komise č. 461/2010 upravující servis a dodávky náhradních dílů, dokument je stále zajímavý a významný pro pochopení přístupu EK k posuzování povinnosti distributora nakupovat jednu značku vozidel a souladu systémů selektivní distribuce motorových vozidel s pravidly hospodář- ské soutěže. Své dílčí pokyny a jejich vysvětlení založila EK zcela pochopitelně i na judi- katuře, která je předmětem následující analýzy. 4.2 Vlastní či smluvní síť Z hlediska práva ochrany hospodářské soutěže je zásadní otázkou, zda automobil- ka provádí distribuci přes síť, kterou sama vlastní, resp. drží pod svou kontrolou, anebo síť smluvních partnerů v postavení nezávislých podniků. Soutěžní právo je aplikovatel- né pouze na vztahy mezi nezávislými podniky, nikoli dovnitř podnikatelské „skupiny“ nacházející se pod společnou kontrolou. Jistě není obtížné odlišit vztah mateřské a její 100% vlastněné dceřiné firmy (na nějž soutěžní právo nedopadá), od vztahu, v němž jsou dodavatel i distributor formálně i fakticky, právně i ekonomicky, samostatní (a který může být kartelem ve smyslu soutěžního práva). Stejná samozřejmost však chybí v pří- padě, kdy je distribuční systém tvořen dohodami o obchodním zastoupení. Skutečnost, že jsou obchodní zástupci právně samostatní, nebo že zastupují na trhu více vzájemně si konkurujících značek, jim automaticky nezaručuje status samostatných podniků po- hledem soutěžního práva. Kritériím rozlišení mezi tzv. pravými a nepravými dohodami o obchodním zastoupení se věnovala EK ve svých Pokynech pro vertikální omezení z roku 2000: „Rozhodujícím faktorem při určování, zda dohoda o obchodním zastoupení spadá do ob- lasti působnosti čl. 101 odst. 1, je finanční či obchodní riziko, které obchodní zástupce nese ve vztahu k činnostem, pro které byl zmocnitelem zmocněn .“ 16 Co EK považuje za finanční a obchodní riziko a kdy ho zástupce (ne)nese bylo v Pokynech relativně podrobně spe- 14 Srov. dokumentaci na webu EK, Review of the Vertical Block Exemption Regulation, dostupnou na: https://ec.europa.eu/competition/consultations/2018_vber/index_en.html; a také např. Chowdury, A. New kid (needed) on the block? Vertical Block Exemption Regulation in the digital age. Agenda Oxera August 2019. 15 Sdělení Komise – Doplňkové pokyny k vertikálním omezením v dohodách o prodeji a opravách motorových vozidel a distribuci náhradních dílů pro motorová vozidla 2010/C 138/05 z 28. 5. 2010. 16 Sdělení Komise – Pokyny k vertikálním omezením (2000/C 291/01) z 13. 10. 2000, bod 13. V současnosti je toto sdělení nahrazeno Sdělením Komise – Pokyny k vertikálním omezením SEK(2010) 411 z 10. 5. 2010,

118