ŠAVŠ Studie 2020

i situace (vyšší rychlost, méně lidského dohledu), vše však v určité interakci s člověkem (nutná přítomnost řidiče ve vozidle; vývojový stupeň 3 a 4). Ve prospěch toho, že by užívání plně automatizovaných vozidel („aut bez řidiče“; vývojový stupeň 5) v provozu mohlo nastat v časovém horizontu do 10 let, zatím žádné realistické analýzy nehovoří. Obr. 5.1: Časový horizont vývoje autonomní dopravy

Zdroj: Automated Driving Roadmap (2012)

5.2 Stávající právní úprava

5.2.1 Zákon o provozu na pozemních komunikacích Jak bylo zmíněno výše, de lege lata není v současné době ve většině evropských států, České republiky nevyjímaje, provoz autonomních vozidel možný. Hlavní právní předpis, který na našem území brání konzumaci výhod autonomních vozidel, je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jako „ProvPozKom“). Tento právní akt reguluje veřejnoprávní aspekty silniční dopravy (úprava a řízení provo- zu na pozemních komunikacích, působnost a pravomoc orgánů státní správy, pravidla pro udělování řidičských oprávnění atd.), dále upravuje konkrétní práva a povinnosti účastníků dopravy, pravidla provozu na pozemních komunikacích a rovněž legálně defi- nuje stěžejní pojmy pro oblast silničního provozu (§1 ProvPozKom). První problém spočívá v pojetí osoby řidiče v intencích ProvPozKom, kdy § 3 odst. 2 stanoví, že: „[ř] ídit vozidlo … může pouze osoba , která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla … a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla

138