ŠAVŠ Studie 2020

… a předpisy o provozu na pozemních komunikacích “; a dále pak § 3 odst. 3 písm. a) ProvPozKom: „ [ř] ídit motorové vozidlo může pouze osoba , která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel …“ . Tyto požadavky z logiky věci za stávající právní úpravy dokáže splnit pouze člověk, tedy jen fyzická osoba s platným řidičským oprávněním může na tuzemských silnicích řídit automobil, nikoliv osoba právnická či např. software (Tomíšek, 2014). Platná a účinná právní úprava rozeznává dvě kategorie osob – osobu fyzickou (člověk) a právnickou (§ 18 zák. č. 89/2012 Sb., dále jako „OZ“), avšak ani do jedné z těchto kategorií – při současném nahlížení na umělou inteligenci – nemůžeme pod- řadit systém ovládající autonomní vozidlo. Jinými slovy, v případě, kdy za současné- ho chápání právní subjektivity umožňujeme ukládat práva a povinnosti pouze osobám (§ 17 OZ), není myslitelné, aby robot (v našem případě autonomní automobil), který není subjektem práva (osobou), mohl být ve smyslu ProvPozKom „řidičem“. Současný pohled na subjekt, jemuž je umožněno řídit v reálném provozu vozidlo, ale není jediným problematickým bodem platného práva. ProvPozKom totiž kromě po- žadavku řidičského oprávnění dále v § 5 odst. 2 písm. d) zakazuje přenechat řízení tomu, kdo nesplňuje podmínky v § 3 odst. 2 (viz výše). Do třetice má pak řidič povinnost plně se věnovat řízení vozidla (§ 5 odst. 1 písm. b) ProvPozKom). Tento požadavek je však neslučitelný s jedním z hlavních deklarovaných přínosů samořiditelných vozidel, která mají řidiči umožnit ztratit stoprocentní koncentraci na řízení a po aktivaci systému být v zásadě pouhou pojistkou pro případ, kdy by nastala situace, s níž si systém nebude sám vědět rady. Pouhý dozor samojízdy automobilu by však prizmatem zákonné dikce „plně se věnovat řízení“ určitě neobstál (Mikeš, 2018, s. 3). Aktivace modu samořízení by tak sama o sobě představovala porušení povinnosti řidiče plynoucí mu z ProvPozKom. Co se týče plánovaných změn právní úpravy provozu na pozemních komunika- cích na našem území, již v minulosti se v České republice pod záštitou Mariana Jurečky objevila legislativní iniciativa novely ProvPozKom, která mj. navrhovala kýženou změnu rozšíření legálního pojetí subjektu řidiče. 73 Tento návrh nicméně v současné době není již (z ne příliš jasných důvodů) na pořadu dne. Avšak dle dostupných informací Ministerstvo dopravy zpracovává nové podklady, a lze tak doufat, že v dohledné době se v dolní komoře Parlamentu objeví návrh na změnu dikce zákonných ustanovení přinejmenším tak, aby již řízení nebylo vázáno toliko na člověka s platným řidičským oprávněním. Dokud zákonodárce neodstraní tento legislativní deficit, nemohou autonomní vo- zidla (a to ani ta úrovně 3) do reálného provozu vyjet (ani v něm být testována). A proto prvním krokem vstříc rozvoji autonomních vozidel, nechť je změna dikce ProvPozKom v tom smyslu, aby řidič mohl aktivovat systém samořízení, a tedy, za splnění daných podmínek, „pustit ruce z volantu“ , předat řízení vozidlu a jeho jízdu pouze kontrolovat.

73 Viz např. https://zdopravy.cz/mezi-poslance-miri-prvni-zakon-ktery-resi-provoz-samoriditelnych-aut-12269/, cit. dne 01. 02. 2020.

139